Rozhodnu si o smrti sám

Do vlády míří návrh zákona, který dává lidem právo přát si, kdy je mají lékaři odpojit od přístrojů

Může si člověk předem přát, jak mají ostatní rozhodovat o jeho životě a smrti?

Návrh zákona, kterým se už za měsíc bude zabývat vláda, odpovídá na tuto otázku jednoznačně: ano.

Pokud zákon začne platit, každý by si mohl dopředu sepsat přání, za jakých okolností ho mají lékaři držet při životě a za jakých už ne. Přání by se bralo v úvahu, pokud by dotyčný o sobě nedokázal rozhodovat sám. Třeba kdyby byl v kómatu.

V případě, že by o zákoně rozhodovali sami Češi, těsnou většinou by prošel. Z průzkumu, který pro MF DNES zpracovala agentura Median, vyplynulo, že pro je 51 procent lidí. Zcela proti je 29 procent. A zbývající skupina nemá vyhraněný názor.

„K přijetí zákona jsme se zavázali podpisem Úmluvy o právech v biomedicíně, není to žádný náš výmysl,“ vysvětluje náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová.

V praxi by to fungovalo takto: každý, kdo chce, by u notáře sepsal listinu. Tam by přesně vyjmenoval, jak s ním mají lékaři nakládat ve chvíli, kdy o sobě nebude moci rozhodovat sám. Dokument může obsahovat třeba přání, aby lékaři pacienta odpojili od přístrojů, pokud je v kómatu, žije jen díky přístrojům a po případném procitnutí by měl jen malou šanci žít normální život.

„Dává to lidem větší právo o sobě rozhodovat. V zahraničí je to běžné,“ říká Ondřej Dostál, právník zabývající se zdravotnictvím.

Dosud to v Česku funguje tak, že o pacientovi rozhodují jen lékaři. Pokud se jejich tým usnese, že pacienta po srdečním kolapsu či selhání orgánů nebudou oživovat, je „život“ na přístrojích zpečetěn.

Jak se lékař o přání dozví?

Jenže připravený zákon otevírá i mnoho sporných otázek. „Co když si pacient bude přát, aby ho lékaři drželi na přístrojích stále a za každou cenu?“ ptá se Dostál. „Kdo pak péči zaplatí? Má na to vůbec nárok z veřejných fondů?“ A další věc — zákon říká, že lékaři musejí přání pacienta respektovat. Jenže jak se o něm dozvědí, už nikdo neřeší. „Lidé by měli takový dokument nosit při sobě stejně jako třeba občanský průkaz,“ říká Markéta Hellerová. Jenže co když ho mít nebudou? Co když bude ležet u právníka v trezoru? „Pak by příbuzní mohli klidně zažalovat nemocnici za to, že nerespektovala přání tatínka, který chtěl žít, byť na přístrojích,“ říká Dostál.

MF Dnes, Autor: LENKA PETRÁŠOVÁ