Práce všeobecné sestry v rovníkové Africe

Z médiíRedakce Umírání.cz

Uganda je součástí East African Community, což je spolek států ve východní Africe, které mezi sebou spolupracují. Kromě Ugandy k nim patří Keňa, Tanzanie a malé státy Rwanda a Burundi. Ugandou prochází rovník, je zde tedy typické rovníkové klima se střídáním období dešťů s obdobím sucha. Množství národních parků, savany, několik ledovců i velehory dělají Ugandu velmi podmanivou! Není se co divit, že Winston Churchill ji nazval perlou Afriky. Tento článek napsal Lukáš Malý, R. N. pro časopis Sestra.

Formou kazuistiky pacienta z programu paliativní péče bych chtěl přiblížit naši práci zde, na jihu v regionu Ntungamo. Organizace Shalom for Uganda zde působí již druhý rok. Máme rozpracovaných několik projektů, hlavním z nich je stavba zdravotnického centra a poskytování paliativní medicíny formou domácích návštěv. V Ugandě funguje velmi dobře organizace Hospice Africa Uganda, která poskytuje paliativní péči a medicínu. V našem regionu (Nyakyera subcountry) však tato péče úplně chybí. MUDr. Veronika Jakubčiaková se proto rozhodla, že jedním z hlavních cílů organizace Shalom for Uganda bude právě paliativní medicína formou domácí péče.

Kazuistika
Samuel Kakuramasi je 84letý „omuzei“. (Výraz pro dědu, starého pána. V Ugandě je zvykem oslovovat staré lidi „omuzei“ - starý pán, „omukikuru“ - stará paní. Vůbec si nejsem jistý, zda by se to ujalo u nás.) Bydlí v nedaleké vesnici Buhiga, což je asi pět kilometrů od Nyakyery. O Samuelovi jsme se dověděli od jeho syna, který za námi přišel na podzim do ordinace. Workshopy a přednášky o výživě a prevenci, které jsme v říjnu a listopadu organizovali, měly smysl, jelikož jsme na nich vysvětlovali, také co je to paliativní medicína a kterým pacientům může pomoci. Je velmi těžké vyhledávat tyto pacienty. Lidé v těchto odlehlých lokalitách jsou často negramotní, nevzdělaní. Spolupracujeme s místní základní i střední školou a pořádáme různé akce s cílem zvýšit povědomí o prevenci onemocnění, hygieně apod. Ke komunikaci využíváme překladatele z řad místních dobrovolníků a studentů, které podporujeme při studiu zdravotnických oborů. Hovoříme anglicky, ale snažíme se učit také místní jazyk Runyankole. Je to jazyk vycházející ze skupiny jazyků Bantu, psanou formou je latinka.
V programu paliativní péče je Samuel od prosince minulého roku. Má zhoubný nádor hrtanu, dnes již ve velmi pokročilém stadiu. V loňském roce to byl jeden z našich prvních paliativních pacientů. Jeho příběhem bych chtěl přiblížit, jakým způsobem probíhá naše práce v oblasti paliativní medicíny. V současné době máme takovýchto pacientů méně, jelikož se více věnujeme práci v ordinaci a projektu stavby zdravotního centra Shalom.
Již začátkem ledna 2012 měl Samuel potíže s dýcháním. Když se obtíže zhoršily a přišel i kašel, navštívil zdravotnické zařízení v nedalekém Kitwe, kde ho doporučili na bronchoskopické vyšetření do nemocnice v Kisizi. Byl verifikován nádor hrtanu a doporučeno paliativní chirurgické řešení. Pacient z finančních i jiných důvodů odmítl. Onemocnění pokročilo, začal mít dýchací obtíže.
Začátkem roku 2013 se Veronice podařilo získat morfin, a to díky kontaktům i spolupráci s nedalekou nemocnicí. Máme ho v perorální formě, což je velmi pohodlné pro pacienta i jeho rodinu. Samuela jsme pravidelně navštěvovali a léčili u něj různá interkurentní onemocnění. Samuel byl za naše návštěvy velmi rád. Pro naše pacienty je to známka toho, že o ně má někdo zájem, návštěva „bělochů“ je pro ně povzbuzením. Snažíme se působit i formou psychoterapeutických rozhovorů nejen s pacientem, ale také s jeho rodinou.
V současné době se již jeho stav zhoršuje, nádor progreduje, má pneumonii. Při minulé návštěvě jsme mu dali antibiotika už ve formě sirupu, jelikož se mu těžce polykají tablety. Díky morfinu i lékům se snažíme udržet kvalitu života pacienta na snesitelné úrovni. Dále to raději nebudu komentovat, neboť jaká může být „snesitelná úroveň utrpení“ a co už je „nesnesitelná“ a k čemu je vlastně utrpení? To jsou otázky spíše pro pacienta a vůbec pro celou filozofii a medicínu našeho tisíciletí. Nicméně se snažíme maximálně přizpůsobovat potřebám pacienta, udržet co v největší míře a co nejdéle jeho autonomii.
Samuelovi je 84 let, žije se svojí rodinou mezi banánovníky, hlady netrpí, má mnoho dětí a manželku. Nejmladšímu z dětí je pět let.
 
Závěr
 
V úplných začátcích naší práce nám pomohli v hospici v nedaleké Mbaraře. Poskytli nám vzor dotazníku pro pacienty. Cenné rady i zkušenosti získala Veronika absolvováním kurzů paliativní medicíny v Kampale. Zaměřujeme se nejen na fyzickou stránku pacienta (např. fyzikální vyšetření, biologické potřeby), ale také psychickou a sociální. Nedílnou součástí je také oblast spirituálních potřeb. Díky komplexnímu zhodnocení pacienta o něm získáváme řadu potřebných informací, díky nimž pak můžeme poskytovat péči komplexní. Tedy nejen pacientovo „soma“, ale také „psyché“, což tvoří základ holistického přístupu, který je v péči o terminálně nemocné nezbytný. Díky tomu ale také získáváme zajímavé informace o kultuře, tradicích, zvycích a budujeme si tak i důvěru místních lidí. V minulém roce jsme byli dokonce přítomni umírání naší pacientky Rosalie. Měla terminální srdeční selhání. Na problematiku smrti a umírání je zde, v těchto odlehlých a chudých oblastech, pohlíženo zcela odlišně než v kontextu evropského myšlení a západní medicíny. Je daleko více brána jako přirozená součást života. Lidé zde žijí více přítomností. Se smrtí jsou tu lidé konfrontováni daleko více a často již od útlého dětství. Byli jsme na několika pohřbech, je to příležitost pro velké proslovy a není to bráno jako smutná událost. Profesorka Haškovcová uvádí v knize Thanatologie, že mnoho lidí má potíže s tím, jak se chovat v situaci, kdy jsou přítomni smrti blízkého člověka. Smrt je v Evropě pořád do jisté míry tabuizovaná, souvisí to mimo jiné také s pokrokem přírodních věd a převahou tzv. „vítězné medicíny“ (Fialová, Kouba: Medicína v kontextu západního myšlení).
Jaká je tedy práce všeobecné sestry ve zdejších podmínkách? Ošetřovatelské výkony jsou více přesunuty na rodinu a příbuzné pacienta. Sestra musí pracovat více samostatně, velmi často vykonává práci, kterou v České republice vykonává pouze lékař. Kompetence sester v Ugandě jsou trochu jiné než ty, které sestry vykonávají v Evropě. Studium je tříleté, zakončené zkouškou a certifikátem v oboru všeobecná sestra. Je potřeba absolvovat střední školu a potom mohou studenti pokračovat v tříletém studijním programu všeobecná sestra. Studium je velmi nákladné, ale jeho absolventi mají velkou výhodu, protože povolání sestry patří v Ugandě k váženému a dobře finančně ohodnocenému.

Sdílet článek

Rozvoj a redesign portálu Umírání.cz proběhl za podpory Nadačního fondu UNIQA v Nadaci Pontis

  • Nadační fond Uniqa
  • Nadácia Pontis
Newsletter

Odebírejte novinky z organizace Cesta domů

Odebíráním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Cesta domů je nezisková organizace, která od roku 2001 poskytuje v nepřetržitém provozu odbornou multidisciplinární péči lidem na konci života. © Cesta domů, 2026. Obsah webu je chráněn autorským právem. Bez předchozího souhlasu není možné texty, fotografie ani další obsah dále šířit či komerčně využívat.

Cesta domů, z.ú.,
Heleny Kočvarové 1,
140 00 Praha 4
  • IČO: 265 28 843
  • DIČ: CZ 26528843