z médií

Politici dávají přednost golfovému hřišti

 

Ústí nad Labem – Politici dávají přednost golfovému hřišti před hospicem, tvrdí Lidmila Kšandová, která je rozhodnuta založit v Ústí nad Labem ústav pro nevyléčitelně nemocné.

Mnozí nechápou smysl hospicu. V čem je jeho význam a čím se liší od nemocniční péče?

„Hlavní překážku pozitivního smýšlení lidí o hospicích vidím v přístupu praktických lékařů, kteří mnohdy nepochopili jejich výhody. Téměř všichni proto posílají nevyléčitelně nemocné do nemocnic. V hospicu je zaručena naprostá důvěra mezi klientem a lékařem. Ošetřující říkají pacientovi pravdu o jeho stavu a připravují jej na důstojný odchod. Hospic zbavuje psychického i duševního utrpení a paliativní léčba je mnohem šetrnější, protože respektuje stav pacienta i stupeň jeho bolesti. Podává se malé množství léků, když začne bolest. Normálně bylo zvykem dávat větší dávky analgetik, až když bolest dosáhla vrcholu. Paliativní léčba je zcela individuální a léčba nemocniční jí nemůže konkurovat. Rozdíl je i v ubytování. V hospicu jsou jednolůžkové pokoje s přistýlkou určenou návštěvníkům.“

  • Jak vznikl nápad založit v Ústí hospic?

„Prvním podnětem byla návštěva večerních bohoslužeb kněze a lékaře Ladislava Kubíčka, který působil jako kaplan v Hospicu sv. Štěpána v Litoměřicích. Tam jsem měla možnost na vlastní oči spatřit, jak probíhá léčba. Žasla jsem, že je propracovaná do nejmenších detailů. To bylo podnětem k tomu, abych se hospici zabývala zevrubněji. Navštěvovala jsem je a četla odborné publikace. Definitivně mě přesvědčily knihy od doktorky Marie Svatošové, zakladatelky českých hospiců. Kdyby s námi spolupracovala, považovala bych to za velkou čest.“

  • Je možné, aby se nevyléčitelně nemocný smířil se smrtí?

„Pacienti hospicu jsou na smrt připraveni. Smíří se s tím, že smrt je součást života a chápou ji jako přechod do jiné formy bytí. Lékaři i sestry musí být vyškoleni v psychologii, aby věděli, jak s pacienty jednat. Duchovní podpora je samozřejmostí. Problém se smrtí mají spíše příbuzní. Pro nás je smrt tabu a většina dospělých se s mrtvým člověkem nikdy nesetkala. Umírající jsou odkládáni do nemocnic a za bývalého režimu vás dokonce k umírajícímu vůbec nepustili.“

  • Hospice jsou katolicky orientované a klienti mají k dispozici duchovní. Co si ale počnou ateisti?

Dveře hospiců jsou otevřené všem bez rozdílu vyznání. Pokud si někdo přeje evangelického faráře nebo rabína, vyjdeme mu vstříc. Ateistu nebude nikdo „lámat“ a vnucovat mu něco, o co nemá zájem. Zkušenost je ale taková, že ateisté v očekávání smrti zpravidla mění své přesvědčení.“

  • Jaký bude první krok k založení ústeckého hospicu?

„Prioritou je získat schopného manažera zaujatého pro věc, který dokáže sehnat finance na rozjezd a vyzná se v dnešní ekonomické džungli. Ideální by byla osoba jako například Pavel Česal, který vede litoměřický hospic. On za několik let dokázal udělat ze zadluženého ústavu prosperující zařízení.“

  • Jakým způsobem bude hospic financován?

„K dispozici jsou tři zdroje. Prvním jsou poplatky od pacientů nebo jejich rodin. Dá se říci, že nejsou vysoké. Jejich výše se odvíjí od finanční situace pacienta a rodiny. Ve srovnání s některými soukromými pečovatelskými domy jsou to částky symbolické. Druhý zdroj příjmů představují smluvní zdravotní pojišťovny a třetí sponzoři. Část práce mohou zastat dobrovolníci, což je běžné například v Anglii. Tam dávají politici a vysoce postavené osobnosti přednost dvouhodinové službě v hospicu před golfem nebo jízdou na koni. Práci pro hospic považují za poctu. Pro jeden hospic pracuje v Anglii až na dva tisíce lidí, kteří dokáží různými způsoby zajistit finance.“

  • Kdy vznikne v Ústí první hospic?

„Až se změní klima ve společnosti a komunální politici budou upřednostňovat péči o nemocné před budováním golfových hřišť pro movitou zahraniční klientelu.“

VERONIKA ČERNUCKÁ   

18.4.2005    Ústecký deník    str. 13   Ústecko

   

Článek připravil/a:
Redakce Umírání.cz