Někdy stačí pár vlídných slov

Pečovatelská služba umožňuje starším či nemocným lidem, kteří jsou osamělí, aby mohli žít ve svém přirozeném prostředí a nemuseli se stěhovat do ústavů sociální péče.

Dobruška: Nebýt pečovatelské služby, staří a nemocní lidé v Dobrušce by zůstali bez pomoci. 
Jednaosmdesátileté Jaromíře Fléglové z Dobrušky už nohy neslouží, jak by chtěla. Žije sama, a proto zůstala odkázána na pomoc pečovatelské služby. Jak by to bez ní zvládla, neumí si už ani představit. “Uklízejí mi, vozí obědy i nákupy. Odvezou mě i k lékaři, když potřebuju. Jsem s tím moc spokojená,” říká důchodkyně. Na svou pečovatelku čeká vždy kolem poledne. Ta jí den co den kromě oběda přinese pár vlídných slov, popřeje hezký den a zeptá se, jak se má. Pro důchodkyni je to pohlazení na duši. Protože je stále sama, těší se, že si bude mít alespoň chvíli s kým popovídat.

Důchodkyně: “Škoda, že se nemohou zdržet déle. Moje pečovatelka je milá a hodná. Rozumíme si,” říká Fléglová. Nejraději by byla, kdyby se u ní mohla zdržet déle, ale pečovatelka musí za dalšími klienty.

Pečovatelská služba města Dobrušky totiž pomáhá skoro sedmdesáti lidem. Její pracovnice objíždějí nejen město, ale i okolní spádové obce. Nejvíc potřebují pomoc staří a nemocní lidé, kteří se už těžko pohybují. Jejich rodiny žijí daleko nebo o ně ztratily zájem a lidé zůstali sami. Pečovatelky jim každý den podle harmonogramu přivezou oběd, nakoupí, uklidí a vyperou. Pomohou jim, s čím právě potřebují.

“Nejvíc lidí, jimž poskytujeme služby, je ve věku od pětaosmdesáti do devadesáti let. Máme i několik klientů, kterým je hodně přes devadesát,” říká vedoucí Pečovatelské služby města Dobrušky Táňa Klimešová. Podle potřeby pečovatelky seniorům pomohou také s osobní hygienou, s oblékáním či topením. Výjimkou není ani pomoc při přesunu na lůžko či vozík nebo při dopravě k lékaři. Jednou za čas pro ně uspořádají i besedy nebo jiná společenská setkání.

To všechno musí každý den stihnout čtyři pracovnice. “Vzhledem k tomu, že mám doma rodinu, je to náročná práce, ale zvládnout se to dá,” říká pečovatelka Ladislava Voglová.

Pečovatelky musí řešit i složité situace. Klimešová přiznává, že pečovatelky se při své práci nevyhnou řešení choulostivých či smutných situací: “Musí mít určitou empatii. Často se dostávají do situace, že musí rychle zajistit lékařskou pomoc. Mnohdy jsou totiž jediné, které toho člověka za celý den vidí.”

Přes různé obtíže pečovatelky těší, že jejich práce má smysl a že mohou pomoci lidem, kteří to potřebují. “Vidíme, že na nás čekají, že naše pomoc má konkrétní dopad. Naplňuje mě to, práce s lidmi mě baví, všichni naši klienti se k nám chovají hezky,” říká Voglová.

Díky pomoci pečovatelek senioři mohou zůstat v domácím prostředí, na které jsou zvyklí, a nemusí si hledat místo v přeplněných sociálních zařízeních. “Zařízení pro starší lidi, kteří pomoc potřebují nejvíc, je zoufale málo. Jejich problémy jim často neumožňují o sebe se postarat, a tak je pro ně pečovatelská služba jediným možným řešením,” míní Klimešová. V obcích, kde pečovatelskou službu nemají, to osamělí senioři mají mnohem složitější. Zůstávají odkázáni sami na sebe, na rodinu nebo na sousedy.

Převzato z: Mladá fronta DNES; 27.1.2009; Rubrika: Kraj Hradecký; Strana: 03; Autor: PAVEL BEDNÁŘ