Důležitější než dokonalost pro nás byla ve videích lidskost
Cesta domů vytvořila novou sérii volně dostupných praktických videonávodů a letáků pro pečující o těžce nemocné v domácím prostředí. Martina Tesařová a Otto Adamec, kteří v Cestě domů vedou odlehčovací služby a půjčovnu pomůcek, objasňují, co za vznikem videí a letáků stálo, jak mohou pomoci i co je přes obrazovku nepřenositelné.
Co stálo za nápadem natočit videonávody?
Martina Tesařová: V odlehčovacích službách zdaleka kapacitně nezvládáme uspokojit poptávku pečujících. Rodiny mnohdy zmiňují, že by jim pomohlo alespoň ukázat, jak si s péčí mají poradit. Napadlo nás proto vytvořit formou videí a doprovodných letáků pomyslnou první pomoc pro všechny, kdo s péčí doma začínají nebo čelí novým situacím, se kterými si nevědí rady.
Otto Adamec: Ukázat pomůcky v kontextu péče bylo moc důležité. Už roky neustále vysvětlujeme lidem po telefonu, co je třeba sedačka na vanu; těžko někomu vysvětlit, jak něco vypadá a funguje, když o tom vůbec nemá představu. Možnost udělat videa jsem proto velmi uvítal.
V letácích jsme se snažili nakreslit i klíčové přesuny imobilního člověka krok za krokem, snad tedy poslouží jako konkrétní návod.
Co se pečující z videí dozvědí?
Martina Tesařová: Snažili jsme se zachytit všechny důležité oblasti péče, jak ty praktické (úprava domácnosti, mobilita, hygiena, vyprazdňování, stravování), tak v posledním videu i spirituální potřeby, tedy prožívání situace vážné nemoci a blížícího se konce života. Důležité pro nás bylo zaměřit se nejen na představení pomůcek a technik manipulace, ale i přístupu k nemocnému – nebrat ho jako předmět péče, ale jako lidskou bytost.
Otto Adamec: Krom toho, že videa představují celkem širokou škálu pomůcek, jsme především chtěli ukázat, jak se stav nemocného může v čase měnit. Jak se na tyto změny dá reagovat změnou péče a pomůcek, které dokážou alespoň částečně nahradit ztráty vzniklé změnou zdravotního stavu. Chtěl bych, aby lidé věděli, co je čeká o krok dál. Aby odpověď na náš dotaz „kdy pomůcku potřebujete dovézt?“ nebyla „včera bylo pozdě“.
Martina Tesařová: Každému videu odpovídá také leták, který je možné si vytisknout na domácí tiskárně. V letácích jsme se snažili nakreslit i klíčové přesuny imobilního člověka krok za krokem, snad tedy poslouží jako konkrétní návod.
Jak jste se rozhodovali, co a jak zpracovat?
Martina Tesařová: Konkrétní oblasti jsme si pojmenovali celkem rychle, vycházeli jsme z naší dlouholeté zkušenosti. Docela dlouho jsme ale řešili, v jakém pořadí jednotlivé epizody seřadit. Rozhodli jsme se péči a pomůcky představit trochu jako příběh. Začínáme přípravou prostředí, následuje epizoda o vhodném ležení. I ten, kdo většinu dne stráví na lůžku, se občas potřebuje přesunout, dalšími tématy jsou tedy přesuny a mobilita. Následuje hygiena a vyprazdňování. Zde se snažíme ukázat obvyklý vývoj – od drobných pomůcek usnadňujících klasické sprchování a používání toalety až po provádění těchto činností na lůžku. Jako poslední z praktických epizod jsme si nechali stravování, tady jsme se soustředili zejména na změny související s blížícím se koncem života. Úplně na závěr jsme připojili krátkou epizodu o spirituálních potřebách nemocných i pečujících.
Každý člověk je jedinečný a potřebuje svůj specifický přístup a dopomoc.
Je něco, co do videí přenést nejde?
Martina Tesařová: Každý člověk je jedinečný a potřebuje svůj specifický přístup a dopomoc. To se týká jak nemocných, tak pečujících. Někdo například neohne nohy v koleni, někteří pečující mají také svá zdravotní omezení. Proto nebylo možné zpracovat ve videích konkrétní návody krok za krokem, jde spíš o představení principů a možností, jak se k situaci postavit.
Otto Adamec: Co se týče manipulace a přesunů pacienta, tam bylo naší ambicí ukázat, že to jde, mnohdy s menším úsilím, než se lidé domnívají. Naučit se konkrétní techniky přesunů je ale možné jen v kurzu nebo od pečovatele, který k nemocnému dochází. Dále se lidé z videí nedozvědí některé technické parametry pomůcek týkající se instalace a taky se tam nic neříká o možnostech improvizace – většina pomůcek je určena pro jeden konkrétní účel, někdy je ale možné přizpůsobit se konkrétní situaci a propojit více pomůcek. To už je ale individuální přístup a práce s okolnostmi, která vyžaduje mít s danou problematikou zkušenosti. Tady pomůže konzultace se zaměstnancem půjčovny.
Kdo se na vzniku podílel a kolik času zabraly přípravy?
Martina Tesařová: Příprava scénářů i samotné natáčení byla týmová práce. Nositeli námětu a hlavní osnovy scénářů jsme byli Otto a já. Samotný scénář potom zpracoval a režie se ujal skvělý a nadšený režisér Honza Hecht. Do samotného natáčení se v roli pečujících zapojili kolegové z odlehčovacích služeb, kteří ukazovali praktickou péči o nemocné tak, jak to každodenně dělají ve své práci. A aby byl obrázek kompletní, jsou videa doplněna komentářem lékařky a kaplanky.
Otto Adamec: Příprava trvala skoro rok, právě tehdy jsme si ujasnili, že budeme točit zároveň o péči a o pomůckách. Natáčení trvalo pět dní. Bylo zajímavé přizpůsobovat scénu na place tak, aby výsledek byl co nejsrozumitelnější. Pak se stříhalo, připomínkovalo, namlouvalo, měnila jednotlivá slova… Nakonec jsme si s Martinou zakázali vylepšovat další a další detaily. Důležitější než dokonalost pro nás byla lidskost, která by měla být tím, co lidi v našich videích osloví. Ale s výsledkem jsme moc spokojeni, i letáky mohou plnohodnotně posloužit.
Co byste doporučili těm pečujícím, kteří budou potřebovat další rady?
Martina Tesařová: Další inspiraci a konkrétní tipy mohou lidé najít na portálu Umírání.cz v sekci Rady a informace, případně mohou zavolat do poradny Cesty domů na číslo 775 166 863. Cesta domů nabízí také praktické kurzy, během kterých si účastníci pod vedením asistentů odlehčovacích služeb vyzkouší manipulaci s ležícím člověkem, výměnu inkontinenčních pomůcek, přesun z lůžka na křeslo nebo vozík a další praktické úkony. Lektoři také vysvětlují, jak používat vybrané kompenzační pomůcky. Termíny kurzů jsou vypsané v kalendáři vzdělávacích akcí Cesty domů.
