Duchovní péče? Pro některé stále neznámý pojem
Co se vlastně skrývá pod pojmem duchovní péče nám velice zasvěceně a lidsky vysvětlila paní Sieberová, zakladatelka mobilního hospice Duha v Hořicích, na přednášce, kterou jsem nedávno absolvovala v salónku Pelclova divadla. Protože je to její poslání, které svým životem a nejen slovy opravdu naplňuje, velmi ráda ji cituji. Není k tomu co dodat. — Martina Ehlová, Rychnovský deník
Vážné onemocnění představuje mezní životní situaci. Pro pacienty nastává náročné období, na které nejsou většinou připraveni. Konfrontace s konečností lidského života vyvolává pocity ohrožení a ztrátu jistot. Porušuje se komunikace s rodinou, přáteli a spolupracovníky. Pacientům chybí síla vyrovnat se s nevyléčitelnou nemocí, těžce vnímají fyzické omezení, vadí jim závislost na ostatních. Přítomnost prožívají jako břemeno, budoucnost se pro ně uzavírá, ztrácejí životní smysl. Nemocní mění dřívější priority, jsou vnitřně zraněni, touží po duchovním uzdravení, bilancují, vzpomínají na životní zklamání, cítí viny, chtějí splatit dluh mnoha lidem, touží po odpuštění. Silně hledají zdroj naděje ve svému trpení…
Duchovní péče hlásá a brání jedinečnou hodnotu a důstojnost lidského života. Zastává se těch, kdo se ve zdravotnickém systému cítí bezmocní. Je zaměřena na duchovní složku nemocného. Jako duchovní problémy pacienta či jeho rodiny jsou označeny pocity zoufalství, utrpení a viny, či potřeba odpuštění.
Každý člověk má duchovní potřeby, ale nemusí mít nutně vztah k žádnému náboženství. Touží po uzavření svého života, po klidném spočinutí a bezpečí.
Cílem duchovní služby je zmírnit utrpení spojené s nemocí a smrtí. Připomíná také uzdravující, pomáhající a usmiřující sílu náboženské víry. Respektuje ale duchovní potřeby lidí různých náboženství.
Duchovní služba je nezbytná součást hospicové paliativní péče, kterou vykonávají kaplani a také laici, kteří byli profesionálně připraveni v oblasti poskytování tohoto druhu péče. Poskytují pomoc trpícím, ale i těm, kdo se o ně starají v existenciálních, spirituálních a náboženských potřebách.
Spirituální potřeba nemocných bývá často frustrována v anonymním prostředí nemocnic, kdy je pacient objektem diagnostických a terapeutických metod. Cítí se ponížen, kdykoli se setká s nezájmem zdravotníků o svou osobu.
Duchovní péče je nabízena všem, kdo si to přejí, věřícím i nevěřícím. Způsob, úroveň a intensita duchovní služby se řídí okamžitým zdravotním stavem nemocného. V hospicové péči nabízíme duchovní službu pacientovým blízkým po celou dobu jeho nemoci. Věnujeme se jim i po úmrtí nemocného.
Jistota, že nemocní nebudou v okamžiku smrti sami, je pro ně zcela zásadní, protože smrt je chvíle absolutní samoty. Spirituální péče představuje v paliativní medicíně trvalou výzvu!
Pacienti v konečné fázi života hledají u lékařů a sester pochopení a očekávají podporu ve svých duchovních potřebách.
Duchovní péči v mobilním hospici Duha zajišťuje kaplan Mons. Pavel Rousek, který byl pověřen k vykonávání tohoto druhu péče královéhradeckým biskupem Mons. Josefem Kajnekem a vrchní sestra Jana Sieberová, absolventka kurzu v pastorační péči o nemocné, který absolvovala v roce 2010 v Brně.
Na koho se můžeme v podobných situacích obrátit třeba my Rychnováci? Nebojte se kontaktovat právě duchovní – faráře, kaplany, kazatele, pastory a mnohé další dobré duše z různých církví. Ti by nám měli být a z mé zkušenosti opravdu jsou i v těchto tíživých situacích velmi nápomocni. Jsem za ně velmi vděčná.