článek

Ad návrh trestního zákona

 

Připomínky prezidentky Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče MUDr. Marie Svatošové

Dnes, 11.1.2006, jsem se na žádost pana senátora Schwarzenberga zúčastnila semináře, pořádaného ústavně-právním výborem Senátu a přednesla příspěvek – viz níže uvedený text „Vážené dámy, vážení pánové“. Děkuji za tuto příležitost a k přednesenému bych zde ráda doplnila to, co jsem už pro nedostatek času neměla možnost říci na místě. Na můj příspěvek technickou poznámkou zareagoval pan ministr spravedlnosti Němec. Dal najevo nelibost slovy „šest let odnětí svobody není beztrestnost – argumentujte prosím korektně“.

Bezprostředně po semináři jsem se proto jako neprávník dotázala přítomné předsedkyně Nejvyššího soudu, zda chápu správně návrh zákona. Zda absence dolní hranice trestu soudci umožňuje, nebo neumožňuje obžalovaného vůbec nepotrestat. Odpověď byla jednoznačná. Umožňuje! Panu ministrovi jsem však už neměla možnost říct, že nekorektně jsem neargumentovala já, nýbrž on. Abych si jako neprávník ujasnila pojmy, o přestávce jsem oslovila také pana doc. Jelínka z pražské Právnické fakulty.

Stále častěji totiž slyším, že eutanazie se de facto děje, jen je nepostižitelná. Protože se domnívám, že absence dolní hranice trestu potencionální pachatele spíše povzbudí, než odradí, zeptala jsem se ho, zda by nebylo lepší v návrhu místo stanovení dolní hranice vypustit slůvko „až“. Tedy ne „až šest let“, ale „v každém případě šest let“. To by mohlo odradit, to by se už nevyplatilo.

V odpovědi pana docenta jsem se dozvěděla, že úplně nejlepší by bylo paragraf z návrhu vypustit a zůstat u toho, co máme: eutanazii kvalifikovat jako vraždu, s případným přihlédnutím k polehčujícím okolnostem.         

Autor/ka článku:
Redakce Umírání.cz