Příběh paní Zdenky Krauzové

Po deseti dnech v nemocnici jsme maminku přivezly domů, kde měla již připravenou polohovací postel a otočné sedátko na vanu. Po dvou dnech jsme ale vezly maminku zpátky do nemocnice s velkými bolestmi. Po úpravě léků jsme si ji mohly vzít opět domů, byla ale velmi omámená a dezorientovaná zvýšenými dávkami léků, neschopná samostatného pohybu, zjistily jsme u ní proleženiny. Propadaly jsme beznaději, že péči o maminku nezvládneme, přestože k nám docházela 3x v týdnu sestřička z ProCare Medical — sesterská zdravotní péče, a pomáhala nám maminku vykoupat a ošetřit proleženiny. Maminčina obvodní lékařka nám doporučila využití služeb Cesty domů, pokud nechceme maminku vracet do nemocnice zejména z důvodu úpravy dávkování léků a opiátů s měnícím se maminčiným zdravotním stavem. Z Cesty domů pak téměř 2 měsíce maminku navštěvovaly doma paní doktorka Šafářová a setřičky Ivana, Štěpánka, Anna a Bohdana, a díky nim maminka strávila toto období doma téměř bez bolestí, schopná pohybu s naší pomocí (až na poslední týden), bez potíží vnímala okolí. Mohly jsme spolu rozmlouvat, vzpomínat na rodinné události, četly jsme mamince knížky a mohly si s ní o nich povídat. Společně jsme se smály i plakaly. Když se mamince přitížilo, nebo jsme si některá nevěděla rady s novou situací, sestřička byla u maminky většinou do 20ti minut, někdy i několikrát za den nebo i v noci, konzultovala maminčin stav v případě nutnosti telefonicky s paní doktorkou, která přicházela k mamince, jak bylo potřeba. Ze začátku, než se vysledovaly optimální dávky léků, přicházela paní doktorka téměř denně, poslední maminčiny dny života i 2x za den. Maminka už v nemocnici mezi cizími lidmi nestrávila ani jeden den. Jsme velmi vděčné za to, že jsme mohly být s maminkou po celou dobu nemoci, ona sama byla spokojená že je doma, jen se svými blízkými a že návštěvy, které k ní přicházely, si může užívat v klidu svého soukromí. Samozřejmě byly chvíle, které byly náročné psychicky pro nás, které jsme o maminku pečovaly 24 hodin denně střídavě podle našich možností, a těžké pro maminku, kdy si uvědomovala svou nemoc a vše, co s ní souviselo. I tyto situace jsme však dokázaly překonat díky porozumnění a citlivému přístupu paní doktorky nebo sestřiček, které nám pomohly utišit naše rozbolavělé dušičky vždy v pravou chvíli. Díky nim jsme prožívaly i poslední dny a hodiny maminčina života relativně v klidu, sestřičky i paní doktorka nám vysvětlily vše co se momentálně děje a jak to může vypadat v dalších dnech či hodinách. Myslím že i maminka vnímala klid kolem sebe, i když v něm byl smutek. Sestřička Ivanka byla pro mne neocenitelnou podporou v posledních hodinách maminčina života a při přípravě maminky na její poslední cestu. Moc za vše děkujeme, jsme přesvědčené, že bez pomoci Cesty domů bychom tohle všechno neměly vůbec šanci zvládnout. Nikdy na neuvěřitelně obětavou pomoc Cesty domů nezapomeneme.