33 měsíců… 999 dní…
Pátek odpoledne, končí pracovní týden... A telefon v Cestě domů pořád zvoní: „Potřebovali bychom zajistit péči o dvou a půl letou holčičku s agresivní leukémií“. Justýnka byla statečná holčička, která ve dvou letech onemocněla akutní leukémií. Léčba v jejím případě bohužel nebyla úspěšná a onkologové museli léčbu ukončit. Přáním rodičů bylo, aby se Justýnka dostala domů, aby nemusela umřít v nemocnici a aby si ten poslední čas, ať bude jakkoli dlouhý, užila. Aby mohla dělat všechno, co by chtěla a co jí nemoc dovolí…
Spala ve své posteli, ve svých peřinkách s Minnie, nemusela nikam vstávat a jet. Vařila. Nakupovala – vybírala, dávala do košíku, platila korunkami i kartou. Jedla v restauracích a bavilo ji chodit si kupovat další a další pití a jídlo. Hrála si. Chodila si do své skříně vybírat své oblíbené šatičky. Koukala na pohádky (např. Mickeyho klubík) a filmy (např. S tebou mě baví svět). Poslouchala písničky (i tátovy oblíbené Queen). Koupila si nové botičky s puntíky. Viděla se s kamarádkami a celou rodinou. S kamarádkou Pavlínkou se držely za ručičky a říkaly, že se mají rády a jsou kamarádky. Dostávala dárečky (např. oblíbené nálepky). Byla zase se svým pejskem a krmila ho piškoty. Radovala se, že venku letí „éro“ a jede vlak. Dostala dort s Minnie a nejen na něm zapalovala svíčky. Pila Rychlé špunty, jedla čokoládu, hranolky, brambůrky, tortilly a tak ráda si jídlo máčela v kečupu. Krmila nás a dbala i o náš pitný režim. Kojila se. Nebála se, že zase pojede k sestřičkám, když jí bude špatně. Zazpívali jí naživo její oblíbení Čiperkové. Před domem měla kolotoč jen pro sebe a vyzkoušela na něm spoustu aut – točila se a mávala… Byla v ZOO a zblízka viděla krmení lachtana.
A hlavně byla s rodinou, ve svém, v klidu a když to šlo, tak také ve smíchu… 10 dní. Odešla v noci, v tichu, při svitu jedné svíčky, obklopena rodiči. Naše Justýnka. Byla tu 33 měsíců… 999 dní…
Děkujeme, že ty poslední mohla strávit doma. S těmi, co měla ráda. Tím, co měla ráda.
Moc to pro nás znamená. Vážíme si vaší práce. Děkujeme za laskavý přístup.
Jana a Vít Vrtiškovi, rodiče Justýnky
