Otázky života a smrti mě zajímají víc než noviny
Víme, že se má o umírání a péči o umírající mluvit, jinak to zůstane tabu. Snažíme se v tom s novináři spolupracovat. Ale jak to vidí oni? Martin Komárek pracuje jako novinář v MF Dnes. Obrátila jsem tedy trochu naše pozice a položila jsem mu několik otázek, protože mne zajímal pohled z té druhé, novinářské strany.
Martine, Cesta domů se jako hospice všude na světě snaží využít médií k tomu, aby oslovovala širokou veřejnost. Ráda by, aby se lidé nebáli, nezavírali oči před nelehkou, ale důležitou dobou našeho života, před jeho závěrečnou fází, před umíráním. Jak velkou moc v tomto ohledu přisuzujete médiím Vy?
Média jsou především zboží a vycházejí čím dál víc z toho, co lidé chtějí číst, slyšet a vidět. Poptávka po informacích o umírání je velmi nízká. A pokud se lidé takto ptají, nechtějí znát odpovědi od médií, nýbrž od odborníků. Nejsem si jist, zda média mohou v této věci cokoli udělat. Podobně od nich nečekáme solidní informace o černých dírách, Kantově kritice čistého rozumu, Tomáši Akvinském nebo o hlubinné psychologii :-).
Noviny jsou zvláštní médium, mají to rovnou v názvu: musí být pořád nové a rychle tudíž stárnou, těžko v nich psát o takovýchto závažnějších otázkách nebo o úplně normálních věcech, i když by vlastně zajímaly každého…jde to vůbec?
Lidé si často myslí, že noviny mohou přinést poučení, měnit svět, že by měly být jaksi veřejnoprávní. Jistě, noviny mají tento rys, ale jen zčásti. Jsou hlavně zbožím denní potřeby. Lidé nechtějí číst o normálních věcech, nýbrž o „novinkách“, o tom, co je zajímavé, o tom, co se povídá v hospodě. Noviny mohou a více by měly psát o systémových nespravedlnostech, o korupci, o útlaku. O závažných věcech individuálního života psát neumějí.
Před časem jste se mnou dělal v televizi rozhovor. Bylo to pro Vás stejné jako jiný rozhovor nebo jste se trochu bál o smrti mluvit, jako se asi bojí většina z nás?
Nebál. Dal jsem si panáka :-)
A teď si vymyslím dvě trochu legrační, lehce infantilní otázky. Kdybyste měl celou stránku v novinách, která by měla být o konci života, o čem byste určitě chtěl napsat?
Jak z mých předchozích odpovědí vyplývá, muselo by to být trochu povrchní a zajímavé. Zkusil bych objet hospice a nemocnice a udělat několik příběhů o tom, že smrt je sice vždycky pro nás přeživší smutná, ale nemusí být zlá a bolestná.
A kdybyste mohl udělat rozhovor s kýmkoli moudrým či slavným na světě a měl byste se jej ptát na život, jeho začátek a konec, koho byste si našel?
Jana Pavla II.
Já jsem si dnes k rozhovoru našla Vás a mne by nejvíc asi zajímalo, jestli v tom novinářském běhu máte čas se zastavit a přemýšlet: třebas i o tom, že jsme konečné bytosti [CD1] a co taková skutečnost znamená pro náš pozemský život?
Já nejsem ten pravý novinář :-). Otázky života a smrti mě zajímají víc než noviny. Nedávno jsem vydal amatérskou teologickou knihu Bůh nezná budoucnost. Smrt je hlavním tématem mých románů. Jeden se dokonce jmenuje Smrťáci.
**Děkuji za veselý rozhovor a dobré dny přeji
**Martina Špinková