Dopis Cestě domů

Přátelé, dovoluji si Vás takto oslovit, protože jste se stali, ve chvíli pro mě jedné z nejtěžších, skutečně mými nejbližšími lidmi.

Dne 4. 9. 2012 odešla moje maminka. Nedovedu si představit, že bych byla schopna sama, bez vás, tuto složitou životní situaci zvládnout. Nemyslím si, že by byla zcela za mnou, stále pláču, ale zjistila jsem, že pláču nad sebou, že je mi smutno, že už naše mamka není s námi.

Ale nemusím plakat nad maminkou, které jsem byla, díky vám, schopna splnit její přání nebýt v nemocnici a mohla jsem jí posloužit doma až do samotného konce. Byla velmi moudrá žena a tou byla až do svého odchodu z tohoto světa. Velmi dobře odhadla svoje šance na další život zasažený nemocí, a proto jej nechtěla za každou cenu prodlužovat a prodlužovat svoje trápení. Byla smířená, jak jen člověk na konci svého života může být.

Ráda bych, aby se co nejvíce lidí dozvědělo o vaší profesionalitě, s jakou láskou a péčí se staráte o své pacienty. Co všechno jste schopni nabídnout a poskytnout. Poznala jsem (díky létu a dovoleným) docela hodně človíčků z Cesty domů. Musím se přiznat, že tolik hodných a milých lidí pohromadě jsem si ani nedovedla představit. Máme divnou dobu. To, co by mělo být normální, pokládáme za takřka neuvěřitelné, ale já už vím, že to existuje!!

Na vaše webové stránky jsem se dostala úplnou náhodou. Nemám bohužel ani možnost, ba ani nápad, jak to udělat, aby se vaše existence dostala do povědomí širokého okruhu lidí, protože například v mém okolí není nikdo, kdo by věděl o možnosti, jakou pečujícím příbuzným nabízíte. Já sama se budu snažit ze všech sil, abych informaci o vaší práci předala co největšímu počtu dalších lidí, protože je nutné, aby smrt opět nabyla na důstojnosti. Nenabízím sice příliš, ale moře se také skládá z kapek vody.

Chtěla bych tímto poděkovat všem, všem, co jsem poznala, ale i těm, co jsem nepoznala, protože bez nich by to zřejmě také nešlo. Chtěla bych vám poděkovat za vaši péči, ohromnou empatii, takt, obětavost a cit, který do vaší každodenní práce vkládáte. To samé platí i pro vaše dobrovolníky. Vaše dámy, které jsem potkala na svojí cestě, jsou pro mě nezapomenutelné!

Jsem vám velmi vděčná a moc děkuji za vše, s úctou

Alena Čermáková (Kučerová)

Autor příběhu: Redakce Umírání.cz