Aby lidé mohli zůstat doma až do konce. Buřinka pomáhá měnit pohled na závěr života

Vím, že máte čerstvou zkušenost s péčí o blízkého člověka na konci života. Jak vám byly nápomocné informace o paliativní péči a jejích možnostech, které jste získala díky několikaleté spolupráci Buřinky s odborníky v této oblasti? 

Letošní rok byl pro mě těžký, protože umřel můj tatínek. V závěru života byl v péči paliativního týmu pražské Thomayerovy nemocnice, jehož podpory si velmi vážím. Zároveň jsem využila poradnu Cesty domů, která mně pomohla připravit se na další možnosti péče o tatínka. I když jsme nakonec nevyužili péče mobilního hospice, tak tatínek zemřel doma, v klidu a v kruhu své rodiny. Oproti ostatním členům rodiny jsem byla informovaná, což mi přinášelo klid a jistotu, věděla jsem, co mohu a mám v dané situaci dělat. Na vlastní kůži jsem si ověřila, že povědomí o paliativní péči a její podpora jsou velmi důležité a potřebné.

Domácí paliativní péče nám od začátku dávala hluboký smysl.

Co stálo na začátku rozhodnutí Stavební spořitelny ČS podporovat domácí paliativní péči?
Vždy chceme, aby naše aktivity měly něco společného s bydlením, s domovem. S návrhem podporovat domácí paliativní péči přišel náš bývalý kolega, když jsme se před několika lety rozhodovali, kam nasměrovat naši budoucí dlouhodobou podporu. Domácí paliativní péče nám dávala hluboký smysl: umožňuje lidem prožít závěr života doma, mezi blízkými. Závěr života je přirozenou součástí lidského bytí a jsme přesvědčeni, že lidé by měli o možnostech, jak ho dobře prožít, vědět. Cesta domů pro nás tehdy byla průvodcem do světa, který jsme znali jen z dálky. Poskytla nám cenné informace a ukázala, jak péče funguje v praxi. Pochopili jsme, kde jsou největší potřeby, a mohli nasměrovat naši podporu tam, kde jí moc není.

Od roku 2023 pravidelně vypisujete granty a stipendia. Na co se v podpoře konkrétně zaměřujete a kdo všechno se může přihlásit?
Vybrali jsme oblasti, které jsou pro péči dlouhodobě důležité, ale organizace na ně těžko hledají finanční zdroje. A také jsme nechtěli konkurovat existujícím programům. Máme stipendijní program umožňující vedoucím pracovníkům vybrat si oblast, ve které se chtějí zdokonalit a rozvíjet – od leadershipu přes řízení týmů až po osobní mentoring. Financujeme i zahraniční stáže, protože věříme, že pobyty v zahraničních organizacích člověku hodně dají. Grantový program na rozvoj domácích hospiců pak může pomoci menším organizacím stabilizovat týmy, zavést nové služby nebo nastartovat fundraising. A zkušeným poskytovatelům nabízí finanční podporu na strategický rozvoj. 

Chtěli jsme, aby zapojení se bylo pro žadatele jednoduché a aby na naši podporu dosáhly i malé organizace bez procesního aparátu, pro které by v konkurenci se zavedenými hospici mohlo být těžké uspět. Proto máme kategorii tzv. mladých organizací, kde mohou žádat i ty, které zatím nemají smlouvy se zdravotní pojišťovnou. Nastavení podpory jsme konzultovali s kolegy z Nadace České spořitelny, do hodnocení přihlášek jsou zapojeni odborníci z Fóra mobilních hospiců a Nadačního fondu pro rozvoj paliativní péče. Snažíme se reagovat na potřeby, které v tom daném ročníku jsou.

Lidé se většinou pečujícími stávají zčistajasna, proto je osvěta a dostupnost informací moc důležitá.

Jaký dopad má spolupráce s Cestou domů a dalšími organizacemi na vaši společnost?
Když jsme začali domácí paliativní péči podporovat, potkávala jsem kolegy a kolegyně, kteří mi říkali, jak je dobře, že tohle děláme. Většinou měli s paliativní péčí nějakou bližší zkušenost a na spolupráci byli pyšní. Nic jiného z toho, co podporujeme, dosud nemělo takový interní ohlas. 

Pro zaměstnance pravidelně pořádáme besedy s poradnou Cesty domů a vydali jsme pro ně společně brožuru přibližující péči na konci života. Jsme také partnerem každoročního Papučového dne a projektu Domestici, čímž také seznamujeme naše zaměstnance s tématem. A stává se, že zaměstnanci Buřinky i mateřské banky České spořitelny, kteří se ocitnou v těžké situaci související s nevyléčitelnou nemocí blízkého člověka, se obrátí na kolegyni Hanu Burečkovou, která u nás projekt podpory paliativní péče vede. Ta je vyslechne a dokáže nasměrovat na pomoc, většinou na poradnu Cesty domů.

Péče na konci života je nesmírně důležitá a přirozená, smrt je nevyhnutelnou součástí lidské existence. A protože se o tématu moc nemluví a lidé se většinou do situace, kdy jsou pečujícími, dostávají zčistajasna, je osvěta a dostupnost informací moc důležitá.

Je nějaký konkrétní projekt nebo příběh, který vás obzvlášť zaujal?
Setkání s lidmi z oboru paliativní péče jsou pro mě nesmírně obohacující. Jsou to milí, pomáhající, empatičtí lidé. A bylo pro mě příjemným překvapením, že na jejich pracovištích je hodně slyšet smích a vtipkování. Jedním z nejsilnějších momentů pro mě bylo setkání se stipendisty a grantisty z našeho programu, na kterém sdíleli, jak nové znalosti a dovednosti konkrétně promítají do každodenní péče o své pacienty. Bylo to působivé a ujistilo nás to, že náš přístup k podpoře paliativní péče je správný.