Úmrtí v domácím prostředí

Jak poznat úmrtí

• člověk nereaguje –⁠ a to ani na silné hlasové nebo bolestivé podněty (lze zkusit například štípnout jej do ruky)
• není patrné dýchání –⁠ chybí pohyby hrudníku, není slyšet dech, přiložíte-li ucho k ústům zemřelého
• puls není hmatný ani na krčních tepnách
• při rozevření oka je zornice široká a nereaguje na světlo, někdy oči zůstávají otevřené a nejdou zavřít

Chvíle ticha

Po úmrtí blízkého není nutné být hned aktivní. Chvíle po úmrtí mohou být pro nejbližší okamžikem, kdy se lze na chvíli zastavit, strávit tuto výjimečnou chvíli v tichosti, se svými myšlenkami a pocity. Pozůstalí se mohou věnovat tomu, co pokládají za vhodné a potřebné –⁠ lze zapálit svíčku, otevřít okno, pustit tichou hudbu, číst z knihy potichu nebo i nahlas, uvařit čaj a posedět s přítomnými, vzpomínat nebo zkrátka jen být se zemřelým a nechat průchod svým emocím.

Pokud je se zemřelým někdo sám, může se stát, že mu je nepříjemné osamocení s mrtvým tělem. V takovém případě lze zavolat a požádat o pomoc některého z přátel nebo někoho, kdo se již setkal s umíráním a se smrtí. Někdy může být dobré si takovou pomoc domluvit předem.

Oznámení úmrtí

Pokud dojde k úmrtí mimo zdravotnické zařízení, existuje zákonná povinnost takovéto úmrtí ohlásit. Zákon však nestanovuje žádnou časovou lhůtu, do kdy by se tak mělo stát. Doporučuje se nicméně ohlásit úmrtí co nejdříve. 

Oznámit úmrtí je vhodné tomu poskytovateli zdravotních služeb, který řídil léčbu a péči o zemřelého v posledních dnech –⁠ obvykle praktickému lékaři nebo domácímu hospici. Je dobré naslouchat jejich doporučení dalšího postupu a případně se doptat na věci, kterým pozůstalí nerozumí. Pokud není praktický lékař nebo hospic k dispozici, oznámit úmrtí lze zdravotnické záchranné službě na lince 155. V případě kontaktování rychlé záchranné služby je vhodné již při hovoru s dispečinkem uvést, že se jedná o očekávané úmrtí.

S omytím a úpravou těla zemřelého se doporučuje počkat až po jeho ohledání přivolaným lékařem. Před příjezdem lékaře lze nicméně uložit zesnulého do vodorovné polohy, hlavu podložit malým polštářkem (tak, aby ústa zůstala zavřená), opatrně zavřít oční víčka a případně na ně položit navlhčené tampony, aby zůstala zavřená.

Před příjezdem lékaře je vhodné mít připraveny:

• průkaz totožnosti zemřelého,
• kartičku pojištěnce zemřelého,
• lékařské zprávy zemřelého z poslední doby.

Přivolaný lékař po ohledání těla zemřelého vyplňuje List o prohlídce zemřelého. Příčina smrti bývá uvedena v první části tohoto listu, která se stává součástí zdravotnické dokumentace zemřelého u daného lékaře, který provedl ohledání těla. Další část listu lékař následně odesílá matrice v místě úmrtí –⁠ ta pak do 30 dnů vystavuje úmrtní list. Pozůstalým (resp. osobě zajišťující pohřeb) pak lékař předává části listu určené vypraviteli pohřbu a pohřební službě.

Pokud dojde k úmrtí na jiné adrese, než měl zemřelý trvalé bydliště (péče o něj probíhala doma u někoho z blízkých, k úmrtí došlo na chalupě apod.), může lékař vyrozumět policii. Není třeba z toho mít obavy, ze zákona se jedná o jeho povinnost a většinou je to jen formalita.

O tom, zda bude provedena pitva, rozhoduje lékař, který provádí ohledání těla zemřelého. Pitva bývá nařízena v případě, kdy se jedná o náhlé a nečekané úmrtí a při ohledání těla nelze zjistit jeho příčinu. Pokud existuje podezření ze spáchání sebevraždy nebo trestného činu, lékař je povinen k úmrtí přivolat Policii ČR a pitva je v takovém případě prováděna vždy.

Rozloučení a úprava těla

Po oznámení úmrtí nastává čas kontaktovat pohřební službu a začít s organizací pohřbu. Pokud nicméně blízcí cítí potřebu zůstat ještě na chvíli sami se zemřelým nebo počkat na někoho, kdo se přijíždí rozloučit, je zcela v pořádku takovéto potřebě vyhovět a dopřát si na rozloučení čas a klid –⁠ zajištění odvozu těla zesnulého a sjednání pohřbu by měly být provedeny do 96 hodin od oznámení úmrtí. Rovněž je dobré zvážit, zda by se se zemřelým nechtěl přijít rozloučit někdo další z rodiny či přátel, a případně dát těmto lidem o úmrtí vědět. Je možné upravit pokoj a odstranit léky a ošetřovatelské pomůcky. 

Z hýbání s mrtvým tělem není nutné mít obavy, zesnulému nelze manipulací nijak ublížit. Omytí a oblečení těla zemřelého lze nechat na pohřební službě, ale stejně tak to mohou udělat blízcí zesnulého ještě v domácím prostředí. V tomto ohledu je dobré tělo po úmrtí přikrýt, aby se zpomalilo jeho chladnutí a tuhnutí; očista těla a jeho obléknutí tak bude snazší.

Tělo mohou pozůstalí jemně očistit a obléci, volba oblečení je přitom na nich –⁠ zvolit lze třeba oblečení, které měl zemřelý rád a rád jej nosil. Stejně tak lze nechat oblečení těla na pohřební službě, které v takovém případě pozůstalí zvolené oblečení dodají. V případě, že jsou ústa zemřelého nepřirozeně vpadlá, lze zkusit nasadit do úst zubní protézu, pokud ji zemřelý používal. Aby ústa zůstala zavřená, lze srolovat malý ručník a podložit jím bradu, případně bradu podvázat obvazem či šátkem. Rovněž je dobré vědět, že někdy dochází ještě i po smrti k mimovolnému vyprázdnění, a je proto vhodné dát zesnulému pod oblečení čistou plenu.

Období zařizování a smutku

V období po úmrtí blízkého člověka je třeba řešit mnoho neodkladných úředních záležitostí, týkajících se pobírané sociální podpory, dokladů zemřelého, jeho majetku či případných pozůstalostních důchodů. Základní informace, které mohou pomoci se v nové situaci zorientovat, nabízí články v kapitole Co zařídit po úmrtí blízkého.

Když pomine zařizování kolem pohřbu, nastává často období, kdy mohou pozůstalí pociťovat velkou samotu, opuštěnost a únavu. V tomto období může pomoci vyhledat pomoc lidí, kteří takovou zkušeností prošli, nebát se zeptat odborníků, najít vhodnou literaturu; více k tomuto tématu lze nalézt v kapitole věnované Truchlení.