Zemřel mi otec, nebyli jsme si blízcí, závěť je ve prospěch nevlastních dětí. Mám ji napadnout?
Dobrý večer, svého otce jsem neviděla od 2 let.Matka se podruhé vdala a měla jsem otcíma.Bylo v dětství pár návštěv určených soudem.Vztahy žádné. Až v mych 26 letech,kdy mi máma umrela,se táta stavill,viděl poprvé me dcery-vnučky.Asi 10 let jsme se pouze obcas navstevovali,az to macecha utnula.Otec mel vyzenenou dceru a s ni dva syny.Pak skončil z jejich strany zájem, v půlroční me nemocenské me nenavstivil-bydlel naproti.V životě mi nic nedal a ani neměl zájem.Pak jeho žena onemocněla Alzheimrem a do roka zemřela.V telefonu jsem mu jen vycetla, že kdyby jevil zájem, ,mohlo to dopadnout jinak.a pak onemocněl on rakovinou, nevyvolal,ar se stavím. Celý život me to stvalo.Teď umrel-odkázal dědictví nevlastní dceři a synům. Podotýkám,ze jsem nic nečekala,že bych nic asi nechtěla.Ale nemohla jsem odmítnou -jsem odsunuta za celoživotní nezájem. A co on???Vždyť se nikdy nestaral jako otec.Prý čekal před smrtí pomoc,ale kdy on mi pomohl,když jsem ležela půl roku se zlomeným kotníkem?Tak me to zaskocilo-prý jsem ho urazila,když jsem říkala tedy pravdu...přitom přestali chodit oni k nám.....A ted pred jeho smrti jsem mu mela chodit nakupovat?Po 50 letech nezajmu?je fakt,ze jedna sms byla ode me na tělo -byla jsem smutná, ze nechodil ani jak ovdovel....mám to nechat plavat nebo napadnout závěť? Je to pro me celkem cizí rodina-mí nevlastní bratři. Díky za odpověď Nová
Dobrý den,
Z Vašeho e-mailu cítím spíš rozmrzelost nad tím, že jste s otcem neměli blízký vztah a jeho závěť to potvrdila. Vypadá to jako byste se navzájem v životě míjeli a oba měli pocit, že by se ten druhý měl víc snažit. Je mi líto, že se Vám s otcem nepodařilo vztahově setkat v průběhu jeho života.
Nezávisle na tom, zda jste si byli blízcí, jste tzv. nepominutelným dědicem, tedy osobou, která má nárok domáhat se i přes závěť svého zákonného dědického podílu nebo jeho části (pokud ovšem nebyla platně vyděděna). Ohledně toho bych Vám doporučila se obrátit na některou z občanských poraden.
Závěť samozřejmě můžete napadnout. Záleží na tom, jaký je Váš cíl. Připadá mi, že přihlásit se o dědictví není jen věcí majetku, ale možná se také potřebujete přihlásit k tomu, že se cítíte být dcerou svého otce, a chcete, abyste byla mezi jeho potomky po právu započítána.
Nevím, jaká cesta je nyní k tomu, abyste se cítila vůči svému otci a svým nevlastním bratrům lépe, co by Vám přišlo vhodné a co je pro Vás méně bolestivé: zda nechat rozhodnutí podle otce a minout tak svou identitu a právo na dědictví, možná tak potvrdit Vaši odloučenost a otcův nezájem, nebo se o dědictví přihlásit a přitom jednat s lidmi, kteří Vám připadají cizí. Také nevím, jaký vztah teď se svými nevlastními bratry máte, ale ze zkušenosti vím, že někdy po smrti rodiče dochází mezi vlastními i nevlastními potomky ke vztahovým změnám, někdy k lepšímu, někdy k horšímu. I Vaši nevlastní sourozenci se mohou v dané situaci cítit nepohodlně a záleží na vás všech, jestli budete nějakým způsobem usilovat o změnu.
Připadá mi hlavně důležité, abyste byla se svou volbou spokojená a cítila se v rámci vztahu s otcem nějakým způsobem vyrovnaně.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
