Zemřel mi dědeček. Truchlím a nevím, jak se s tím vyrovnat. Nedokážu se soustředit a učit se. Mohu požádat o prodloužení termínu zkoušek?

Dobrý den, pane Davide.

Vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Před několika dny Vás zasáhla nenadálá a rychlá smrt Vašeho dědečka. Vnímám, jak jste jeho odchodem zasažení, překvapení tou náhlostí. Představuji si, jak Vás kromě šoku zalévají pocity prázdnoty, smutku, bezmoci, nesmyslnosti, také hněv na personál nemocnice a na jeho péči. Je možné, že toto je jedno z Vašich prvních setkání se smrtí a můžete mít mnoho obav, jak to zvládnete a co se s Vámi bude dít.

  V prvé řadě chci ocenit, co jste doposud udělal pro vyrovnání: Snažíte se utřídit myšlenky – Váš dopis je přehledný a uspořádaný; přemýšlíte, jak řešit školu, hledáte prostor pro to, abyste se mohl srovnat. Také Váš dědeček zaslouží ocenění – snažil se Vás nezatěžovat starostmi, zemřel jako hrdina. A Vy jste pro něj udělal to, co jste mohl – i v posledních dnech jste ho navštívil, mluvil na něj, rozloučil se. Nevíme, jestli Vás děda slyšel, ale mnozí tvrdí, že umírající člověk, i když už nemůže reagovat, vnímá, co se kolem něj děje.

  Ptáte se, jak se s tím vyrovnat. Za uplynulý týden, než přišla moje odpověď, jste jistě zažil mnohé a mohl zkusit, co Vám vyhovuje a co méně. Období hlubokého truchlení trvá několik týdnů; zkuste po tu dobu dělat to, co je Vám příjemné a přijatelné. Navrhnu Vám spíše zásady, které můžete využít. Nechejte si kus prostoru pro sebe, pro své truchlení, pro bolest a další prožitky, které jsou s tím spojené. Může to být chvilka během dne, kdy jste sám. Můžete se věnovat činnostem, které máte se smutkem a ztišením spojené – návštěva hřbitova či kostela, hudba, umění, zapálená svíčka, procházky po místech Vám milých apod. Pro inspiraci přidávám odkaz na sekci tohoto portálu věnovanou truchlení. Zároveň se snažte dodržet řád dne – jíst v době jídla (alespoň trochu), dostatečně pít, starat se o své tělo – hygiena apod. I když je to těžké, pokuste se dělat to, co jste dělával doposud – škola, zájmy. Chápu, že Vám to v prvních dnech moc neříká, ale pro Vaši duši to bude zpráva, že život pokračuje i po tak zdrcující události. Nezůstávejte sám. Pokud Vám to vyhovuje, sdílejte své prožitky s lidmi, kteří Vám rozumí a podpoří Vás. Společně sdílený smutek Vás může sblížit. Důvěřujte moudrosti Vašeho nitra – ukáže Vám, co nejvíc potřebuje.

  Ohledně prodloužení zkouškového ve škole: nevím, jaké jsou podmínky právě ve Vaší škole, řekla bych, že se můžete zeptat na studijním oddělení a případně poslat žádost o prodloužení, ale doporučuji zkusit udělat alespoň některou zkoušku. Můžete tak zjistit, jak vysoké jsou požadavky Vaší školy a zda se Vám daří je alespoň nějak zvládat.

  Milý Davide, držím Vám palce, ať Vás prožitek bolesti a zármutku vnitřně prohloubí a ať prožijete dobrý, i když těžký čas.

  Petra Hálková