Sestra koncem března zemřela na rakovinu. Jak a jestli vůbec sdělit mamince, že její druhá dcera zemřela?

Dobrý den, paní Brožová,

chápu, že váháte, zda a jak mamince sdělit zprávu o úmrtí její druhé dcery. Zvažujete její zdravotní stav a starost, že ji zpráva rozruší, je asi na místě. Na druhou stranu uvažujete i o tom, že se maminka trápí kvůli stavu Vaší sestry a vlastně i to ji může zbytečně zatěžovat. K tomu se ještě přidává i Váš stav, kdy mamince neříkáte pravdu a tedy se asi vždy nemůžete chovat podle toho, jak se cítíte.

Necítím se kompetentní k tomu, abych Vám radila, co je lepší. Dovolím si ovšem Vám nabídnout otázky či úvahy, které snad mohou pomoci, abyste se rozhodla a ulevilo se Vám v tom, jak postupovat. Asi bych na Vašem místě uvažovala o tom, k jakým hodnotám Vás maminka vedla, co vyznávala ve svém životě. Váží si pravdy? Cení (cenila) si toho, že jí lidé říkají, jak věci opravdu jsou? Také o jejím stavu je možné klást si otázky: považuje se maminka za člověka, který umí nést těžké věci? Záleží jí na tom, aby měla sama před koncem svého života své záležitosti uspořádané, aby se vyznala v tom, co se kolem ní děje? Pro některé lidi je důležité žít bez bolestí, jiní si více cení pravdy či své statečnosti než delšího života v klamu. K jakým lidem spíš maminka patří? Cení si maminka více života v těžké nemoci nebo by si pro svou dceru přála spíš klidný odchod? Byla by maminka schopná s Vámi tento zármutek sdílet? Pojala by maminka smrt Vaší sestry jako její cestu k Bohu nebo by to nesla jako svou křivdu?

Při přemýšlení nad Vaší situací bych ráda také brala v úvahu Vás a Vaše přesvědčení. Je pro Vás těžké lhát a do konce maminčina života se vyhýbat jejím dotazům na sestřin zdravotní stav, neovlivňuje Vás tato nepravda v péči o maminku? Nebere Vám možnost úlevy s maminkou smutek sdílet? Na druhé straně, snesla byste, kdyby se mamince přitížilo, protože by možná přirozeně reagovala smutkem a oplakáváním na smrt své dcery? Co byste si pro sebe a pro maminku přála – víc klidu v nepravdě a riziko zhoršení jejího stavu nebo si ještě za maminčina života moci říct, jak věci jsou?

Protože neznám Vás ani Vaši maminku, neumím se ani za Vás přiklonit k některé z možností a pokud se v mých úvahách přece jen nějaké preference objevily, jde o můj osobní postoj, kdy bych si pro sebe přála spíš pravdu. Působí to na mne jako opravdu těžké období, kdy Vás potkala ztráta sestry a obáváte se ještě o zdraví maminky. Proto mi připadá také pochopitelné, že byste mohla potřebovat zvážit, co je pro Vás snesitelné, přijatelné a proveditelné a tedy se rozhodovat hlavně podle vlastního uvážení a vnímání situace, která Vás potkala.

S úctou

Zuzana Vondřichová