Příteli před dvěma lety zemřela manželka. Mám pocit, že rodina stále žije tím, co se stalo a já v ní úplně nemám své místo. Jak dál?
Dobrý den, mému příteli před dvěmi lety náhle zemřela manželka a nechala za sebou pětiměsíčního syna. S přítelem jsme se poznali před půl rokem, začátek byl kouzelný, přítel se choval pozorně a láskyplně. Když jsem však byla pozvána k němu domů, nečekal mě moc příjemný pohled. Všechny věci po zesnulé ženě byly stále tam, včetně společných fotek. Nechci být necitlivá, ale pro mě to tenkrát nebylo vůbec příjemné a chtěla jsem ten vztah ukončit. Neměla jsem pocit, že je partner připraven na nový vztah. Situaci jsme probrali, nakonec jsem vztahu dala šanci a jsme stále spolu, s malým jsme si vytvořili pěkný vztah. Nicméně, stále narážím na společné fotky u jeho rodičů, malý poznává maminku a když na ní ukáže, je to velmi dojemné … mě je hrozně líto, čím si rodina musela projít, od začátku jsem se snažila být oporou a vnést do rodiny pozitivní náladu, ale teď jsem bohužel ve stavu, kdy mi docházejí síly a nevím co dál. S partnerem spolu už skoro žijeme, trávíme spolu veškerý čas, u sebe doma jsem jen zřídka. S rodiči mám také velmi hezký vztah, ale necítím se v roli nové partnerky vůbec dobře. Při každé návštěvě se musím dívat na jejich společnou fotku, z počátku jsem měla jisté pochopení, ale teď si říkám, zda mě vůbec jako novou partnerku berou. Veškeré důležité záležitosti ohledně malého přítel řeší se svou maminkou, když jsem se chtěla zapojit a malého hlídat dopoledne sama, (přítel pracuje a malého má jeho maminka u sebe), abychom si užili jeden druhého, také jsem se nesetkala s úspěchem. Nechci to vzdát, přítele opravdu miluji, ale celá ta situace mě vysiluje, mám pocit, že rodina stále žije tím, co se stalo a nová partnerka zde zatím nemá úplně své místo. Chtěla jsem pomoci, být citlivá, ale už nevím, jak dál …
Vašemu příteli před dvěma lety náhle zemřela manželka a nechala za sebou pětiměsíčního syna. S přítelem jste se seznámili před půl rokem, trávíte spolu veškerý čas. S jeho rodiči máte hezký vztah, ale necítíte se v roli nové partnerky dobře. Máte pochybnosti, jestli Vás takto vůbec jako novou partnerku berou. Tato situace Vás vysiluje a ptáte se jak dál. Přítele milujete a nechcete to vzdát.
Dobrý den,
Váš dotaz je spíš partnerský a zcela oprávněně se ptáte, zda máte jako partnerka v životě svého přítele a jeho rodiny místo.
Možná by bylo přesnější ptát se, jaké máte v rodině místo. Podle Vašeho popisu mi to spíš připadá, jako by Váš partner a jeho rodiče žili situaci, kdy má partnerky dvě. Jedna byla matkou jeho syna a tu udržují v této pozici přes vzpomínky, fotografie a druhé místo je pro Vás, jako ženy, se kterou žije a tráví čas. To se někdy stává. Manželka Vašeho přítele zemřela v situaci, kdy byla pro rodinu nenahraditelná, a tak si ji v této pozici rodina udržuje, i když tím brání dalšímu vývoji a zacelení rány. Vy už byste celý systém ráda posunula dál a je možné, že si rodina Vašeho partnera neuvědomuje, že je nutné postoj k situaci změnit. Představuji si, že už můžete být z toho otrávená nebo naštvaná.
Asi stojí za to, abyste svému partnerovi sdělovala, jaké místo v jeho rodině chcete mít, respektive, zda s ním chcete utvářet rodinu novou a ptala se ho, zda chce na něčem takovém spolupracovat a aktivně podporovat Vaši roli. Nevím, jestli chcete být druhou maminkou jeho syna, což by znamenalo vrátit babičku do její prarodičovské role. To všechno ale může nastat jen s podporou a souhlasem Vašeho partnera. Píšete, že už nemáte sílu. Myslím, že si to dovedu představit. Moje fantazie je, že jste se snažila být důležitá a užitečná a zároveň se nedotknout bolavých pocitů ztráty, které rodina může mít. Navíc možná cítíte, že si pracně vytvořili způsob, jak to zvládnout a s Vaším příchodem je zase potřeba ho změnit. To může být velmi vyčerpávající. Zároveň chápu, že Vám tato pozice opravdu nevyhovuje. Proto bych Vám doporučila s partnerem tuto situaci ještě otevřeně probrat, případně i s jeho rodiči, sdělit jim své pocity a zeptat se otevřeně, jak si dál soužití představují. Pokud se na to necítíte nebo Vám to přijde nevhodné, můžete zkusit podporu od některého párového poradce či terapeuta, který by to s Vámi a přítelem probral a pomohl Vám vyjasnit vzájemné představy a možnosti. Vyjasnit si s partnerem a pak jeho rodiči, jak byste si to všichni představovali dál, může být velmi náročné, ale taky úlevné. V situaci, kterou popisujete, mi připadá vhodnější v klidu vše otevřeně probrat než používat náznaky. Vzhledem k tomu, že jste vyčerpaná a rodina partnera zase po velké ztrátě, není asi na místě očekávat nějaké větší dovtípení se. Ne ze zlé vůle, ale kvůli tomu, co mají všichni za sebou.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
