Přes rok pečuji o polymorbidní maminku s demencí, nenávidím se, že chci, aby to skončilo. Co dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 29. července 2019 zobrazit původní dotaz
Vážená paní doktorko,pečuji více než rok o maminku 82 let,je to polimorbidní pacientka....to slovo je hrozné...před rokem prodělala zástavu srdce,podařilo se mi jí nahodit,následovala implantace kardiostimulátoru,během měsíce amputace nohy nad kolenem,pobyt v LDN a poté domácí péče,má ucpávání cév,jaterní metastázu,ještě před kardiostimulátorem proběhlo všemožné vyšetření neodhalilo nikde v těle žádný nádor,na punkci odmítla jít.Dále cyrhotická játra a v únoru jí diagnostikovali demenci 2- 3 stupně.Nechce jíst,jen hulí krabičku denně,k tomu vyžaduje pivo..kupujeme nealko..zapomíná že nemá nohu,tedy někdy v nestřeženém okamžiku spadne z vozíku.24h denně jímusím kontrolovat a poslouchat pořád dokola stejné věci a chvalospěvy na mou sestru,která mi nemíní ulehčit,prý si nebude kazit život.No a teď ta zásadní otázka...přeji si aby umřela a to čím dál tím intenzivněji,občas jí nenávidím,jindy je mi jí moc líto a to nejvíc v okamžicích kdy jí koupu a převlékám a vidím její schátralé tělo vyhublé na kost.Ty moje myšlenky mne potom bolí a nenávidím se za ně.Sama už se 7 let léčím ambulantně na panické úzkosti a deprese.Umístění do zařízení mamka rezolutně odmítá,žijeme v 2+1 ona má svůj pokoj,manžel.mi pomáhá ze všech sil ale už je také na dně.vůbec nevím co si počít,chci se zbavit těch představ,že se mamka konečně jednou neprobudí.Jsem zrůda?Děkuji vám moc za radu a váš drahocenný čas,potřebovala jsem se někomu svěřit.Dáša 63 let
Dagmar

Dobrý den, Dášo,

dlouhou dobu se staráte o svou maminku a tato péče je velmi náročná, navíc za ni nejste oceněná. Není divu, že si přejete, abyste mohla z této obtížné situace vystoupit, nadechnout se, uvolnit se. Vaše pocity a myšlenky, kdy si přejete, aby maminka zemřela, i to, že si to vyčítáte, zná mnoho z těch lidí, kteří dlouhodobě o někoho pečují, nevidí žádný šťastný konec a jsou unaveni a přitom cítí povinnost zajistit svému blízkému dobrou péči a spokojený konec života. Nemohu vidět jako špatné, že si potřebujete odpočinout, chcete žít něco jiného než pečovat o maminku, chcete, aby její trápení skončilo, a vypadá to, že nemáte žádné jiné východisko. Nejste zrůda, jen je to nad Vaše síly. Situace, ve které se nacházíte, není moc k něčemu jinému, než zatoužit po tom, aby už skončila.

Přemýšlím, zda by opravdu nebylo možné Vaši situaci ulehčit. I když příbuzní nepečují sami o umírajícího, často jemu i sobě přejí, aby se jeho život neprodlužoval. Někdy to jde ale lépe vydržet, když se lze o péči více podělit. Nemít pacienta stále na starosti. To, že si pacient něco přeje, není jediný faktor ovlivňující řešení. Záleží také hodně na přáních pečujících a jejich možnostech. Navíc je možné, že maminka ve svém stavu už neumí odhadnout realitu a nedokáže posoudit náročnost péče, kterou potřebuje. Všichni mohou pochopit, že chce být doma. Zároveň to prostě není vždycky nastálo možné. Pokud už nemůžete nebo Vás to celé vede k úvahám, že jste zrůda, i když se o maminku v tak zoufalém stavu už dlouho staráte, je zcela v pořádku, když pečovat odmítnete. Nastálo nebo alespoň na nějakou dobu, než si odpočinete a načerpáte další sílu. Lidé v podobné situaci často využívají pro své umírající různé odlehčovací služby či hospitalizace v nemocnici nebo hospici. To není odložení pacienta nebo zanedbání péče, ale reálný odhad stavu a vlastních možností. Často to navíc pomáhá zlepšit vztah mezi pečujícím a pacientem, protože pečující už pacientovi „nevyčítá“ jeho stav, ani sobě úbytek sil a pacient stále není konfrontován s náročností péče. Proto zde instituce pro péči o těžce nemocné pacienty jsou, aby pomohly jejich blízkým zajistit dobrou péči, aniž dojde k absolutnímu vyčerpání pečujících.

Mrzí mne, že se na sebe zlobíte, přestože chápu, že to asi nemůže být jinak. Přeji Vám, abyste našla pro sebe úlevu, protože je zcela srozumitelné, že ji potřebujete a je to tak v pořádku.

Zuzana Vondřichová