Před 5 měsíci zemřela má družka. Její syn se stáhl ze vztahů, trápí mě to. Může být smrt maminky příčinou?

Odpověď na dotaz ze dne 1. dubna 2019 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, je to již 5 měsíců, co mě z důvodu vážné nemoci opustila má družka, nicméně co mě trápí, jsou vztahy v rodině. Přijde mi, že se zhoršily. Osobně si myslím, že se mi podařilo nejtěžší období překonat a snažím se udržovat vztahy se všemi tak, jak byly předtím, protože nechtěl jsem, aby její odchod znamenal za vším tlustou čáru. Ovšem toto nemohu říct o synovi mé družky, který je již dospělý, má vztah, ale není vůbec sdílný a společenský jako v období, kdy ještě jeho maminka žila. O otce přišel v dětství a nyní i o maminku, a přijde mi, že se uzavírá společně s přítelkyní před světem. Oba jsou spíše introverti. Když komunikuje, tak s rodinou partnerky, nicméně rodinu, která mu byla dána od kolébky (prarodiče, teta, strýc, bratranci), tu nemá potřebu vyhledávat. A to se týká i společných známých nebo sousedů. V práci se mu vztahy také zhoršily. Tato situace mě celkem trápí, neboť sám toho vím jen velmi málo, vše z něj musím doslova páčit, a rodina komunikuje přese mě, ne navzájem. Nikdy takový nebýval a celou situaci omlouvám tím, že se stále s tím, co jej potkalo, vyrovnává. Avšak nikde nemá vystavenou fotku, nikde ani náznak vzpomínky, což je podle mě neobvyklé. Když se snažím s něčím pomoci, tak ta je odmítána, že vše zvládne sám. Čili můj dotaz je ten, mám-li ještě čekat anebo směřovat k velké diskuzi, neboť bydlíme v jednom domě a ticho zrovna vztahy neléčí. Protože není týdne, aby se mě někdo z blízkých nezeptal, proč nepřijede, nezavolá a už opravdu nevím, co mám odpovídat, proč je tomu tak. Je možné, aby odchod maminky znamenal tak velký zásah do rodinných vztahů (problémy s dědictvím v tom nejsou)? Děkuji.
František

Dobrý den,

reakce syna Vaší partnerky není úplně neobvyklá. Každý člověk truchlí svým vlastním způsobem a je možné, že jemu nyní vyhovuje se stáhnout. Některým lidem se bohužel v takovém období zhorší vztahy s okolím, které čeká nějaký způsob chování a pokud tomu truchlící neodpovídá, začnou o něm pochybovat. Není nutné, aby měl milující syn vystavené fotografie či předměty po mamince, často to pozůstalé dráždí a mají období, kdy jakoby nechtěli vzpomínat a vyhýbají se hovorům o zemřelém, protože je to pro ně příliš bolestivé.
Také se někdy stává, že po smrti někoho v rodině se vztahy promění natolik, že se někteří lidé třeba přestanou stýkat. Někdy se naopak některé vztahy obnoví, ale opravdu může dojít k zásadní změně. Záleží na možnostech, snaze i potřebách zúčastněných.

Určitě máte pravdu, že to je velká komplikace a dlouhé mlčení a vyhýbání naruší vztahy s ostatními. Proto bych Vám doporučila uskutečnit svůj plán a syna oslovit a zkusit hovor vyvolat. Pět měsíců od úmrtí by už mohl být čas na to, aby se mluvilo o další budoucnosti a směřování. Nemělo by jít o spor, ale spíš o vyjasnění, vysvětlení toho, co kdo nyní potřebuje, jak to spolu vést dál. Zkoumání vlastních potřeb i potřeb toho druhého a pak případně zkoušení, zda by bylo možné je propojit a sladit, by mohlo být prvními kroky v obnovení vaší vzájemné komunikace. Pokud by se Vám podařilo vést diskusi ve vzájemném porozumění nebo alespoň ve snaze o něj, v respektu a přitom deklarovaném zájmu o pokračování dobrých vztahů, mohl by to být dobrý krok k tomu, aby syn partnerky mohl opět vyjít do světa své rodiny, aniž by to vnímal jako ohrožující či jinak nechtěné.

Je možné, že na urovnání situace bude potřeba takových hovorů a vzájemných setkání více. Přeji Vám, abyste měli dost trpělivosti a pochopení.

Zuzana Vondřichová