Otec onemocněl rakovinou, jak mu mám pomoci a ho povzbudit?

Milá paní Aleno,

píšete o depresi - takový prožitek sám o sobě v člověku navozuje stav bezmoci, nesmyslnosti se o cokoli snažit, ztráty energie a motivace, naděje, všechno jako by bylo jedno. Za touto depresí je ale pravděpodobně skryto zoufalství, šok a pocit bezvýchodnosti.

Srážka s onkologickou diagnózou v nás většinou otevře nejhlubší strachy a úzkosti, a zvlášť v těch lidech, kteří se tématu nevyléčitelné nemoci, umírání a smrti dosud vyhýbali, nepřipouštěli si ho a měli pocit, že se jich to netýká. To vlastně v dnešní době a naší společnosti dělá většina lidí a je to pochopitelný obranný mechanismus. Bohužel tím těžké a traumatizující věci ze života nezmizí.

Určitě byste otci mohli pomoci tím, že mu nabídnete podporu a pomoc ve formě sdílení - nejlépe by asi bylo využít možností, které ve Vašem bydlišti jsou k dispozici. Můžete ho tam doprovodit a dát mu tak najevo, jak je pro vás důležitý a jak jeho trápení je také trápením pro Vás.

Posíláme Vám kontakt na Centrum Amelie v Olomouci - psychosociální pomoc pro onkologicky a jinak nemocné i pro jejich blízké nabízí různé formy pomoci (lze volat i na Linku Amelie, nabízí ambulantní služby či anonymní konzultace). Možná by šlo i zavolat na nějakou informační linku či linku důvěry ve Vašem bydlišti a zeptat se na možnosti další psychologické či psychiatrické pomoci.

V každém případě je smysluplné takový krok udělat - otci to může pomoci

bojovat, ale i vyrovnat se s tím, co ho čeká. 

S úctou

Ilona Peňásová