Otec nezná pravdu o své nemoci, na kterou umírá. Měli bychom mu pravdu říct?
Dobrý den, otec je zhruba rok po úspěšné operaci nádoru slinivky, který však byl metastázou dlaždicového melanomu. Na to se přišlo letos na jaře . Sestra je zdravotní sestra a spolu s lékaři tátovi diagnozu zatajili a když mu nyní praskl obratel z důvodu metastázy, oficiálně ho jakoby léčí ho na tuto prasklinu a kýlu. Táta už sotva v ruce udrží hrnek, má morfinové náplasti a nemá ani ponětí, jak moc je to vážné. Nevím, zda se dožije doby, než mi na dotaz odpovíte. Prosím moc, co dělat, protože od dubna se ví o tomto fatálním stavu a táta neví vůbec nic. Nemá ani možnost uspořádat si svoje věci. Sestra péči o něj uchopila komplexně, je trochu i složité se k němu dostat, protože o všem rozhoduje sama. Poradte mi prosím, zda na ni naléhat a diagnozu tátovi říct a nebo ne. Má šílené bolesti ale bojuje, myslím, že kdyby věděl pravdu, pustí to a to utrpení nebude muset být tak dlouhé. Děkuji vám moc.
Dobrý den,
Váš otec má melanom, který metastázoval do slinivky. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršuje, ale otec nezná pravdu o svém onemocnění. Péči organizuje Vaše sestra, která se snaží informace před otcem zatajit. Ptáte se, zda na ni naléhat, abyste tátovi diagnózu a prognózu sdělili.
Je dobře, že se nad situací zamýšlíte a snažíte se zjistit informace, které by vám pomohly při rozhodování, jak s tátou o nemoci komunikovat. Z vyznění Vašeho mailu soudím, že byste raději šla cestou pravdy. Ráda bych Vás v tomto podpořila. Otevřenou a pravdivou komunikaci o nemoci vždy doporučujeme. Je samozřejmě potřeba k tématu přistupovat citlivě. Je možné se táty nejdříve zeptat, co o nemoci ví, jak tomu rozumí a co by si o ní vědět přál. Informace nabídnout, ale netlačit, pokud by si rozhovor nepřál. Je možné se k němu vrátit později. Důležité je, aby táta věděl, že jste na otevřený rozhovor připravení a nabízíte informace a podporu. Možná zjistíte, že táta toho ví nebo tuší víc, než si myslíte.
Hádám, že Vaši sestru motivuje obava o otce. Lidé se často bojí, že jejich blízký informaci těžko ponese, že možná přestane bojovat. To, že přijetí pravdy bude těžké, je samozřejmě možné a pochopitelné. Nicméně nic neukazuje na to, že by znalost pravdy jakkoli zkracovala dožití oproti původní časové prognóze. Tj. že by pravda měla za následek to, že nemocný přestane bojovat a odejde rychleji. Pokud se ale v rodině o nemoci a blížícím se úmrtí nemluví, může to nemocného i jeho blízké připravit o velmi důležitý čas, který je možné strávit intenzivně spolu. Který je potřebný k tomu, aby se věci uzavřely, abyste si vzájemně řekli, co si přejete, aby bylo řečeno, abyste se mohli rozloučit. Takový čas by mohl Vám všem i tátovi chybět. Zmiňujete také, že táta nemá možnost uspořádat své věci. I to je důležité. Stejně tak užitečný může být rozhovor o jeho přáních, o představě o péči na konci života a všem, co bude následovat po úmrtí. Otevřená komunikace rodině umožní udělat vše, jak si zemřelý přál. To vše je důležité pro tátu i pro Vás.
Píšete, že domluva s Vaší sestrou možná nebude jednoduchá. Přesto bych Vám k nelehkému rozhovoru s ní ráda povzbudila. Inspiraci a podporu můžete najít např. v letáku Mohu říci pravdu nebo můžete situaci konzultovat s poradnou při některém hospici.
Budu Vám držet palce.
Petra Černá
Dotaz zodpovídá
