Nemocný tatínek zemřel v červenci a za měsíc se oběsil synovec. Jak zůstat silná pro rodinu?

Dobrý den, Andreo,

je mi líto, že Vaši rodinu potkalo tolik těžkého. Snažím se představit si, jak myslíte „zůstat silná“. Předpokládám, že potřebujete truchlit jako ostatní. Pokud se do Vaší představy síly vejde, že budete s ostatními smutná a zároveň se neuzavřete do sebe a budete mít sílu slyšet i jejich bolest, pak bych Vám doporučila snažit se dělit svůj čas mezi své vlastní potřeby a mezi podporu ostatních. Abyste tu mohla být i pro ně, je třeba dočerpávat vlastní zdroje, dopřát si prostor pro vlastní smutek nebo jiné emoce či záležitosti, které ve Vás jsou. Zkuste si vytvořit vlastní zázemí - s lidmi nebo sama, v pohodlí nebo kdekoliv, kde můžete být sama sebou se vším, co se ve Vás odehrává. Když dokážete podržet sebe a svůj vlastní prostor, třeba někdy i v tom, že nemůžete být v situaci s takovou ztrátou jen stálou podporou pro druhé, půjde Vám lépe pak působit tam, kde potřebujete.

Nejspíš Vy i rodina vnímáte rozdíl mezi odchodem tatínka, kterého vám vzala nemoc, a odchodem synovce, který si jej sám vybral. Sebevražda je pro pozůstalé asi ten nejtěžší způsob ztráty. Nehoda nebo těžká nemoc jsou obvykle přijatelnější a pochopitelnější. K vyrovnávání se se ztrátou blízkých patří různé emoce (hněv nevyjímaje). Napadá mne, že někdy je pomocné a důležité si dovolit třeba společně plakat - i tak může vypadat opora a síla. Někdy nám sdílení a podpora rodiny nestačí, když je smutek moc těžký, moc bolestný. Pak můžeme vyhledat pomoc profesionála, který nás může takovým obdobím provést - psycholog, psychoterapeut nebo pracovník linky důvěry (linka je často dostupná nonstop).

S pozdravem a přáním mnoha sil

Zuzana Vondřichová