Mluvila jsem na manžela, když umíral v umělém spánku. Slyšel můj hlas?

Píšete, že Vám zemřel manžel na Covid-19. Když umíral, byl v umělém spánku. Vy jste ho hladila a mluvila na něj. Zajímá Vás, jestli Vás manžel slyšel, když jste mu sdělovala důležité věci.

Dobrý den, paní Aleno,

je mi velice líto Vaší ztráty. Představuji si, jak náročné a bolestné to pro Vás muselo být a stále je. Rozumím také tomu, že je pro Vás nyní důležité ujištění, že Vámi sdělované poslední věty, týkající se lásky nebo rozloučení, manžel slyšel.

Uvedení do umělého spánku se má za šetrné opatření, ke kterému se sahá v situacích, kdy by pro nemocného byly průvodní příznaky nemoci či léčby příliš zatěžující nebo výrazně nepříjemné. Lékaři mohou hloubku spánku regulovat dle potřeby a vývoje zdravotního stavu. U lidí v kómatu se má za to, že nemocný může vnímat, i když nereaguje, protože sluch zůstává a doporučuje se tedy k takovým pacientům chovat tak, jako by slyšeli. Umělý spánek není kóma, ale určitě je dobře, že jste manželovi řekla, co jste mu říct chtěla a potřebovala.

Někdy umírající dokonce potřebuje, aby byli takto propuštěni a bylo jim dovoleno odejít. Je to velmi bolestné, ale umírající může takto čekat na ujištění, že to bez něj zvládnete. Rozloučení může přinést pokoj jak jemu, tak Vám.

Posílám Vám další čtení, které by Vás mohlo v této nelehké době podpořit.

Myslím na Vás v této těžké době a přeji Vám mnoho sil a naděje do dní příštích.

S úctou

Olga Stránská