Maminka je po CMP ve velmi špatném fyzickém a psychickém stavu. Jak mám s ní citlivě komunikovat na téma umírání?
Shrnutí dotazu
Odpověď na dotaz
Vážená paní,
děkuji Vám za dotaz. Je zcela lidské a pochopitelné, že Vaše maminka i Vy prožíváte strach ze smrti. Neznámé věci a situace v nás strach prostě vyvolávají. Navíc přirozený proces odchodu ze života pod kontrolou nemáme, a to ještě náš pocit strachu umocňuje. Strachem také reagujeme na pocit ohrožení vlastního života i na ohrožení života našich blízkých.
Za strachem ze smrti však lze většinou rozeznávat další strachy. Může to být např. strach z bolesti, strach z úplné ztráty soběstačnosti a sebekontroly, strach ze ztráty vlastní identity, strach ze ztráty blízkých lidí… Strach lze zmenšit tím, že se na něj díváme, že mu jdeme vstříc, i když to může znít paradoxně, a že ho konkretizujeme.
Pokud Vám nebrání Váš vlastní strach, začněte s Vaší maminkou na toto téma hovořit, až dá signál, že o svém strachu mluvit chce. Vyslechněte její obavy, můžete se jí i přímo zeptat, čeho se přesně bojí. Podle konkrétní povahy strachu s ním pak totiž můžeme dále zacházet. Mám na mysli např. to, že lze ujistit o tom, že v posledních chvílích života nebude člověk sám, že se postaráme o jeho tělesné pohodlí, že nám bude chybět, ale zvládneme žít dál, že se budeme snažit, aby netrpěl apod. I když nevíme, zda nějaký další život po smrti existuje, můžeme i přesto poskytovat umírajícímu v jeho nelehké situaci oporu, podržení. Zaměřujeme se na přítomnost nebo blízkou budoucnost, na realitu a na to, co je možné.
Již podle Vašeho dotazu soudím, že pokud budete s maminkou hovořit, budete s ní zacházet citlivě. Přeji Vám k tomuto rozhovoru hodně odvahy.
S pozdravem Tereza Soukupová
