Dluhy mě připravily o byt, jsem sám, ale nechci, aby někdo vedle mne strádal. Myslím na sebevraždu, jsem unavený.

Odpověď na dotaz ze dne 27. října 2018 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, jsem 42 lety muž a život si se mnou pohrál, přišel jsem díky dluhům o byt, tudíž jsem byl doposud sám a pozoroval štěstí těch druhých... asi chápete jak mi bylo a je.. nechci aby někdo vedle mne stradal a tak si bohužel od žen udržuji odstup. Má nejlepší kamarádka kterou mám jako sestru mou situaci zná a říká že vše se dá řešit... Už po letech nemohu a jsem unavený... sebevražda by asi byla sobecka vůči rodičům... Oni jsou fajn ale neprobiraji mé problémy... Všichni okolo mne myslí že jsrm v pohodě... Asi tak působím ale uvnitř moc trpím... Samota, odmítnutí... Nemohu nebo nejde mi se seznamovat se ženou... Asi blok z dectvi
Otto Liška

Dobrý den,

chápu, že si můžete připadat sám, když Vás druzí lidé vnímají jinak, než jak se sám cítíte. Navíc zřejmě postrádáte blízký partnerský vztah nebo otevřený vztah s rodinou. Většina lidí kolem možná vůbec netuší, že strádáte a jak moc. Zároveň je skvělé, že máte nejlepší kamarádku, která Vás upozornila na možnost Váš život posunout jiným směrem. Opravdu, se spoustou situací se dá pohnout, změnit je a zkusit nový přístup k sobě i druhým. Představuji si, že Vám to nyní může připadat náročné nebo neuchopitelné, protože jste zatím asi neměl mnoho příležitostí zkoušet. Proto bych Vám doporučila psychoterapii jako možnost pochopení sebe sama, vztahu s druhým člověkem, který Vás podpoří, Vaše potíže s Vámi probere a může Vám poskytnout zpětnou vazbu k tomu, jak to máte s druhými lidmi. Ať už se pro psychoterapii rozhodnete nebo ne, doporučila bych Vám, abyste zkoušel lidem více říkat o tom, jak se Vám daří a jak se cítíte a počkat, zda se neotevřou nové cesty pro sblížení s druhými.

Zuzana Vondřichová