Chystám se na návštěvu rodiny,kde je jeden člen postižený rakovinou, co byste doporučili vzít na povzbuzení?

Vážený pane Jane,

doporučit něco „univerzálně“ platného, určeného komukoliv, je těžké, ba téměř nemožné. Za nejdůležitější lze vždycky považovat upřímně sdělenou účast; čím více empatie jste schopen dát najevo, tím lépe - to platí jistě obecně. Jak ale píšete – zda by se dalo přinést do rodiny něco, co by ji povzbudilo – to si představit moc nedovedu a hlavně nemám pocit, že právě to je Vaším úkolem. 

Nedokážu na dálku posoudit, jaký dopad může Vaše snaha přinést, když rodinu „moc osobně neznáte“ a když zřejmě nevíte, jaká atmosféra tam převládá. Skoro bych doporučovala, abyste se nejprve nějak přesvědčil, že rodinu svou návštěvou opravdu potěšíte. V kruhu blízkých, kde je člověk s pokročilou rakovinou, zpravidla moc chuti ke společenskému životu nenajdeme, a návštěva někoho, koho rodina vlastně, jak píšete, moc nezná, nemusí být vždy vítána.

Jste-li si nicméně jist, že byste je s plnou upřímností chtěl navštívit, oni Vaši snahu a účast rozpoznají – nebojte se dát je najevo. Budou-li o setkání a rozhovor s Vámi stát, naslouchejte jim – jak tuto nelehkou situaci zvládají, čeho se bojí, čím strádají nejvíc, co potřebují. To, že o tom mohou mluvit, je důležité samo o sobě a může být i zdrojem povzbuzení.

Přeji Vám všechno dobré.

Jana Plíšková