Tento překlad je součástí seriálu Bolest a její léčba

Po sebevraždě admirála Rusko volá po snazším přístupu k lékům proti bolesti

Ruský Federální úřad pro kontrolu léčiv prohlásil, že lékaři musejí zjednodušit přístup vážně nemocných pacientů k lékům proti bolesti. Známému admirálovi totiž nezbylo než se zastřelit, když v závěrečném stádiu rakoviny nemohl sehnat morfin. Úřad ve svém prohlášení říká, že nikdy neomezoval používání léků proti bolesti.

Na federální úrovni je sice legislativa regulující dosažitelnost léků na bolest volnější, ale místní úřady se jí zatím nepřizpůsobily. Prohlášení, ve které se ústav brání, vzniklo v reakci na sílící nespokojenost veřejnosti. Tu vyburcovalo, když se v zoufalství zastřelil známý penzionovaný admirál Vjačeslav Apanašenko (66), který měl dříve na starosti ruský arzenál ponorek s balistickými střelami. Poslední dva roky trpěl Apanašenko rakovinou žaludku a jeho rodina musela každý týden v nemocnici vyřizovat administrativně složité povolení k získání morfinu. Poslední pátek před admirálovou smrtí se paní Apanašenková nedostala na řadu ve frontě před moskevskou klinikou, než zdejší lékárna na víkend zavřela. Na povolení jí přitom chyběl jediný podpis, říká admirálova dcera.

Když si admirál uvědomil, že bude muset nesnesitelné bolesti trpět několik dní v kuse, vzal svou služební pistoli a střelil se do hlavy. Rána však nebyla smrtelná, a tak Apanašenko zemřel až po třech dnech v nemocnici. Admirálova dcera řekla médiím, že pro jejího otce bylo poslední kapkou, když mu nevydali léky na bolest. V dopise na rozloučenou prý napsal: „Jsem připraven trpět, ale vidět utrpení svých nejbližších je pro mne nesnesitelné.“

Tento příběh však není ojedinělý. Až do předminulého roku mělo Rusko jeden z nejrestriktivnějších systémů pro předepisování analgetik na světě. Lékaři i pacienti při každém kroku procedury k jejich získání nebo poskytnutí riskovali obvinění z nelegálního držení nebo distribuce drog. Doktoři si museli nechat schválit každý předpis a na žádném nesmělo být více typů léků. Jakékoliv množství vyšší než to nejmenší také ihned vzbudilo podezření Federálního úřadu pro kontrolu léčiv. Pacienti trpící chronickými bolestmi, ale nikoliv v terminálním stádiu nemoci, běžně nedostávali na bolest vůbec žádné léky.

Odhaduje se, že v Rusku lidé dostávají desetkrát méně léků na bolest než na Západě.

Pacienti, kteří léky na bolest dostali, museli vracet jednu každou prázdnou lahvičku a pokaždé si museli znovu vyřídit povolení. V mnoha případech se i terminálně nemocní pacienti v konečném stádiu nemoci museli dostavovat do nemocnice na pravidelné kontroly. Ve venkovských oblastech to často znamenalo cestovat několik desítek kilometrů. Odhaduje se, že v Rusku lidé dostávají desetkrát méně léků na bolest než na Západě. Oficiálně Federální úřad pro kontrolu léčiv pravidla předloni uvolnil, ale zkušenosti lékařů i pacientů dokládají, že se situace nezměnila.

Problémem jsou některá místní pravidla, která nejsou v souladu s federální legislativou, a lékaři, kteří se stále bojí kontrolních úředníků. Roli hraje také atmosféra ve společnosti, která analgetika vnímá jako úplně poslední možnost. Předseda Ruské asociace pacientů Jurij Zhulov řekl Ruské Gazetě, že v každé zemi je poskytnutí dostatečného množství léků proti bolesti na celou dobu trvání nemoci základem zdravotní péče. „Z hlediska kontrolních úřadů klidně může existovat riziko toho, že léky skončí na černém trhu, ale tato obava není důvodem k mučení pacientů a jejich příbuzných“, dodal.

Přeložil/a:
Magdalena Pehalová