Nemůžeme nechat děti a rodiče na holičkách
V Mladé frontě vyšel rozhovor s brněnským pediatrem Petrem Lokajem, který jezdí domů za umírajícími dětmi. Další článek o něm najdete zde.
„Mezi lékaři je nejvíc alkoholiků a sebevražd,“ odpovídá Petr Lokaj z brněnské dětské onkologie v nadsázce na otázku, co dělá každodenní boj o životy dětí s ním samotným.***Proč jste se upsal tak psychicky vyčerpávající práci, kdy dojíždíte domů za umírajícími dětmi?
***Všechny děti, které onemocní nádorem, nezachráníme. Je ale velmi důležité se o ně postarat až do konce. Považoval bych za nefér, kdybychom „naše děti“ předali obvodnímu lékaři a pustili je zcela ze zřetele, když už jsme jim věnovali tolik péče. Zkrátka: když už jsme bojovali s jejich nemocí od počátku, tak je nutné s nimi zůstat až do konce, aby náš malý pacient neměl pocit, že už nás nezajímá. A to platí i pro rodiče. Nesmějí si o nás myslet, že jsme je v nejtěžší chvíli, kdy jim umírá dítě, nechali na holičkách.
***Takhle to je v Česku všude?
***Není. Ve světě jsou domácí hospice včetně těch dětských vcelku běžné, avšak české zdravotnictví na něco podobného není nastavené. Ani my bychom si to nemohli dovolit, nebýt předvídavosti přednosty naší kliniky profesora Jaroslava Štěrby, jenž založil Nadaci Krtek, bez jejíž finanční podpory bychom o nevyléčitelně nemocné nemohli v jejich domovech pečovat ani jim půjčovat kyslíkové koncentrátory ke zlepšení dýchání.
***Předpokládám, že nesdělujete diagnózu dětem.
***V žádném případě. Ani když dospívají. Ti sedmnáctiletí se ale samozřejmě ptají. Pak se však jednoho dne ptát přestanou. To znamená, že jim to došlo a uvědomili si, jak na tom jsou.
V boji s rakovinou je na druhé straně naděje velmi důležitým lékem, a my ji lidem proto nechceme a ani nemůžeme brát. Avšak v rozhovorech s rodiči jsme vždy velmi otevření. Za každých okolností se snažíme o přátelský a férový přístup. Za dětmi mohou na naši kliniku přijít v kteroukoliv dobu. Máme i čtyřiadvacetihodinovou službu na telefonu. Rodiče nám mohou kdykoliv volat.
***Jak vás vnímají umírající děti, za nimiž dojíždíte domů?
***Především jsou rády, že mohou být doma, kde se cítí lépe než u nás. Lékaře, který přichází v civilu, berou spíše jako staršího kamaráda. A pokud není malý pacient ve špatném stavu, tak se mnou mnohdy přijíždějí i zdravotní klauni, kteří u něj doma sehrají klauniádu. Dohodli jsme se na tom s herci kamenných divadel. A můj pacient si může na představení pozvat i své kamarády.
***A jak umírání sourozence doma vnímají děti?
***Občas mám obavy, jak to budou brát. Zatím jsem se ale vždy setkal s tím, že sourozenci byli rádi, že mohli být s bráškou či sestřičkou až do konce.