Dělat důležité věci hned

**Pane řediteli, Vaše nadace se věnuje „zalévání“ všelijakých potřebných a zajímavých projektů. Co Vás zaujalo na Cestě domů, která má vlastně takové trochu nepopulární, trochu pro veřejnost smutné a obyčejné poslání?
**Asi bych poskládal vaše slova z otázky v jiném pořadí. Pro nás je téma Cesty domů potřebné a zajímavé a speciálně v případě vaší neziskovky rozhodně není smutné nebo obyčejné. Tak proto.

**Podpořili jste nás naopak velmi pestře a vesele: dostali jsme přes naši dobrovolnici a Vaši zaměstnankyni minigrant na naše služby, opakovaně jste dali k dispozici zaměstnance k vyrábění zboží do našeho dobročinného krámku, na Vánoce darujete svým zaměstnancům poukazy do krámku. Máte zpětnou vazbu od svých zaměstnanců, kteří na podpoře Cesty domů aktivně spolupracovali, že jim to něco přineslo?
**Vždycky jsem rád, když se firemní dobrovolnictví našich kolegů nějak dotkne – ve smyslu, že dojde k nějakému vnitřnímu pohybu či pohnutí. Jsem rád, když jsou pyšní na svou firmu, že jim takovou možnost dobrého skutku nabízí, a jsem pyšný na neziskovky (nebo příspěvkovky) když mi pomáhají ukázat své „poslání“ způsobem, který vzbudí u mých kolegů zájem o jejich činnost. Obecně má totiž po mém soudu neziskový sektor pořád dost nevýrazné PR a proto stále tak málo příznivců a dobrovolníků. Nestává se, že se většina firemních dobrovolníků automaticky stane dobrovolníky i ve svém volném čase, ale stává se, že o práci lidí v pomáhajících profesích začnou více přemýšlet a mluvit. Cesta domů je v tomto ohledu v menší výhodě, protože téma umírání se skutečně dotýká nás všech.

**Mám z Vaší vynalézavosti radost, zdá se mi, že nám pomáháte nejen finančně, ale i s tím šířením povědomí o naší konečnosti… Těší to i Vás osobně nebo jste očekával něco jiného nebo to bylo těžké?
**V českém nadačním prostředí jsme co do velikosti malý nadační fond. Nemáme možnost pomáhat finančně s drtivým nebo zásadním dopadem. Na druhou stranu naše nadační pomoc není zúžena na pouhé darování peněz (koneckonců žádná nadace by se tak chovat neměla). Rádi proto využíváme všech možných příležitostí a na podporované projekty a organizace upozorňujeme a snažíme se tím zesílit efekt naší spolupráce.

**Zajímalo by mne, jak Vy sám hledíte na život a jeho konečnost – proč tu jsme, kam jdeme a co Vy sám byste nejraději po sobě na světě zanechal…
**Občas v podobném kontextu používám přísloví „Člověk by měl v životě litovat spíš věcí, které udělal, než těch které neudělal.“ Měl jsem v naší rodině asi exkluzivní možnost, že jsem se s babičkou a dědou, kteří výrazně formovali moje dětství, stihl rozloučit, že jsme si řekli všechno, co jsme chtěli. Když občas slyším ve svém okolí, tohle bych ještě potřeboval nebo chtěl někomu říct, a už to nejde, znovu mě to vrací k úvaze dělat věci „důležité nebo i ty banální, které jsou důležité jen pro mě“ hned. Necítím v sobě žádnou ambici po sobě něco zanechat, nevím, proč tu jsem, ale jsem rád, když lidem okolo mě (v rodině nebo v práci nebo v životě) stojí za to se mnou mluvit a sdílet věci všední i ty dechberoucí.

**A moje obvyklá otázka na konec: víte, jak byste rád strávil poslední dny svého života, na co byste nechtěl zapomenout, jak by měly vypadat, kdybyste to mohl ovlivnit?
**Zvláštní je, jak mi jako první naskakují takové obecně známé nebo načtené „výjevy a přání“ harmonie, smíření, klidu. Vlastně jsem o tom patrně i vzhledem ke svému věku dosud moc nepřemýšlel. Teď ze všeho nejvíc chci vychovat naše děti a snad mi jednou i ony nebo ještě i jejich děti pomohou nalézt odpověď na vaši poslední otázku.

**Děkuji za rozhovor.
**Děkuji také.