Pro doprovázející

Umírání, smrt a ztráta blízkého člověka jsou situace, které ve většině z nás vyvolávají pocit nejistoty, obav a bezradnosti. Často se bojíme prvního setkání s pozůstalým a nevíme, co máme říkat. Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka bychom měli pozůstalému poskytnout citovou oporu a projevit účast při jeho bolesti. Ačkoliv to nemusí být jednoduché, je nejvhodnější zůstat přirozený a pravdivý. Bude pak pro nás snazší přiblížit se k druhému, ačkoliv nevíme, co mu říct. Může se stát, že nebudou potřeba slova, ale spíš hřejivý stisk ruky, objetí nebo pohled.

Je také velmi důležité dát najevo, že druhého přijímáme takového, jaký je. Neboť každý prožívá zármutek svým vlastním a jedinečným způsobem.

Je-li k tomu vhodná příležitost, můžeme se truchlícího také zeptat, co bychom pro něho mohli udělat nebo jestli mu můžeme za nějaký čas zatelefonovat. Je lépe, když se sami ozveme, protože on sám často nemá sílu k navázání kontaktu, i kdyby něco nutně potřeboval. Je proto vhodné občas se druhému krátce ozvat, buď zatelefonovat nebo jít společně na procházku. Setkání nemusí být dlouhé, protože společnost truchlícího často vyčerpává.

Mějme na paměti, že pozůstalý člověk má šest až osm týdnů právo na otevřený žal. Tolerujme jeho nálady, pláč, podrážděnost či neschopnost běžně fungovat. Podívejte se jak být nablízku pozůstalým.

Kondolenční dopis

Pozůstalí jsou zpravidla ochotni přijmout projev soustrasti v časovém úseku mezi úmrtím a pohřbem.

Při psaní kondolencí se můžete inspirovat citáty, příslovími či myšlenkami slavných v rubrice Citáty.

další: V době zármutku