Zemřela mi maminka, o niž jsem mnoho let pečovala, strašně to bolí. Jak to zvládnout?

Odpověď na dotaz ze dne 26. června 2018 zobrazit původní dotaz
Dobrý den prosím poraďte mi co mám dělat. zemřela mi před 3 dny maminka, která vím, že byla těžce nemocná-Chopn, rakovina prsu ale ve stadiu klidu, deprese. Starám se o ni takřka celý život posl.11 let intenzivněji denně, ikdyž jsme bydlely 15 minut od sebe. Mamka poslední rok trpěla těž.depresemi, nechutenstvím, zhubla mi ze 48 na 38 kg a díky lounské LDN a její"úžasné péči! zhubla během 3 týdnů dalších 5 kg. Se sestrou jsme si ji brali i k sobě ale protože se zhoršovaly problémy s dýcháním a nemocnice ji odmítla, volily jsme ldn. Denně i 2 krát denně jsem za ní chodila ale od 13.6. do 20.6. jsem byla se synkem na dovče-má lupénku a ona se ještě víc zhoršila. Chtěla jsem jí opět k sobě ale už měla i problémy se napít, nejedla vůbec než 1 jogurt, vyprosila jsem si i výživu do žíly a přesto mi odešla..nebýt paní co s ní byla na pokoji tak mi ani nezavolali, že maminka umírá. Byla jsem s ní od 9 hod. do 12.30 já i sestra a můj syn ale pak mě přemluvili at jdu domů a nechám jí "odejít". Maminka zemřela ve 14.15. Víte my to měly jinak, my měly přád pupeční šňůru a já byla mamka a ona dcera strašně moc se na mě upínala protože jsme bydlely v jednom městě. Nedokážu se s tím srovnat, strašně to bolí, pořád pláču ale musím se snažit kvůli mému 9ti letému synkovi. Nevím co s tím, pořád mám pocit že se vrátí...děkuji.za radu. Hanka
Hanka

Dobrý den, Hanko,

nejprve mi dovolte vyjádřit úctu a respekt před intenzitou, rozsahem a délkou Vaší péče o maminku. To je opravdu obdivuhodné. Na druhou stranu Vám právě tato intenzita dělá tu Vaši novou situaci těžší, protože ve Vašem případě to nebude chtít „jenom čas“, aby všechno přebolelo a bylo odtruchleno. Vy stojíte před výzvou nově uchopit svůj vlastní život a s ním i životy svých nejbližších. Maminka se nevrátí, Váš pocit se mýlí a Vy to víte. Potřebujete plakat, to je v pořádku a pomáhá to. Musíte také zařizovat všechny nezbytnosti, spojené s odchodem blízkého člověka. Především ale potřebujete přijmout fakt, že ona pupeční šňůra byla skutečně a definitivně přestřižena. Bolí to a bude to ještě náročné, ale je to tak normální a přirozené, tak jako je přirozené, že Vaše maminka po dlouhé a těžké nemoci nakonec umřela, přes všechnu snahu a úsilí. Uvolnil se Vám životní prostor, donedávna zaplňovaný péčí o ni. Ten nový prostor náleží Vám samotné a Vašim nejbližším, Vašemu synkovi. Tak, jako jste nechala svou maminku odejít to odpoledne, tak bude nezbytné nechat ji odejít i vnitřně a umožnit tak Vám samé a spolu s Vámi i Vašim nejbližším, abyste to nově uvolněné místo mohli přijmout, začít ho utvářet a v tom nejlepším slova smyslu se v něm v lásce a pokoji zabydlovat.

Hanko, přeji Vám dostatek síly a odvahy!

Jiří Černý