Zemřela mi maminka, o niž jsem mnoho let pečovala, strašně to bolí. Jak to zvládnout?
Dobrý den prosím poraďte mi co mám dělat. zemřela mi před 3 dny maminka, která vím, že byla těžce nemocná-Chopn, rakovina prsu ale ve stadiu klidu, deprese. Starám se o ni takřka celý život posl.11 let intenzivněji denně, ikdyž jsme bydlely 15 minut od sebe. Mamka poslední rok trpěla těž.depresemi, nechutenstvím, zhubla mi ze 48 na 38 kg a díky lounské LDN a její"úžasné péči! zhubla během 3 týdnů dalších 5 kg. Se sestrou jsme si ji brali i k sobě ale protože se zhoršovaly problémy s dýcháním a nemocnice ji odmítla, volily jsme ldn. Denně i 2 krát denně jsem za ní chodila ale od 13.6. do 20.6. jsem byla se synkem na dovče-má lupénku a ona se ještě víc zhoršila. Chtěla jsem jí opět k sobě ale už měla i problémy se napít, nejedla vůbec než 1 jogurt, vyprosila jsem si i výživu do žíly a přesto mi odešla..nebýt paní co s ní byla na pokoji tak mi ani nezavolali, že maminka umírá. Byla jsem s ní od 9 hod. do 12.30 já i sestra a můj syn ale pak mě přemluvili at jdu domů a nechám jí "odejít". Maminka zemřela ve 14.15. Víte my to měly jinak, my měly přád pupeční šňůru a já byla mamka a ona dcera strašně moc se na mě upínala protože jsme bydlely v jednom městě. Nedokážu se s tím srovnat, strašně to bolí, pořád pláču ale musím se snažit kvůli mému 9ti letému synkovi. Nevím co s tím, pořád mám pocit že se vrátí...děkuji.za radu. Hanka
Dobrý den, Hanko,
nejprve mi dovolte vyjádřit úctu a respekt před intenzitou, rozsahem a délkou Vaší péče o maminku. To je opravdu obdivuhodné. Na druhou stranu Vám právě tato intenzita dělá tu Vaši novou situaci těžší, protože ve Vašem případě to nebude chtít “jenom čas”, aby všechno přebolelo a bylo odtruchleno. Vy stojíte před výzvou nově uchopit svůj vlastní život a s ním i životy svých nejbližších. Maminka se nevrátí, Váš pocit se mýlí a Vy to víte. Potřebujete plakat, to je v pořádku a pomáhá to. Musíte také zařizovat všechny nezbytnosti, spojené s odchodem blízkého člověka. Především ale potřebujete přijmout fakt, že ona pupeční šňůra byla skutečně a definitivně přestřižena. Bolí to a bude to ještě náročné, ale je to tak normální a přirozené, tak jako je přirozené, že Vaše maminka po dlouhé a těžké nemoci nakonec umřela, přes všechnu snahu a úsilí. Uvolnil se Vám životní prostor, donedávna zaplňovaný péčí o ni. Ten nový prostor náleží Vám samotné a Vašim nejbližším, Vašemu synkovi. Tak, jako jste nechala svou maminku odejít to odpoledne, tak bude nezbytné nechat ji odejít i vnitřně a umožnit tak Vám samé a spolu s Vámi i Vašim nejbližším, abyste to nově uvolněné místo mohli přijmout, začít ho utvářet a v tom nejlepším slova smyslu se v něm v lásce a pokoji zabydlovat.
Hanko, přeji Vám dostatek síly a odvahy!
Jiří Černý
Dotaz zodpovídá
