Zemřel mi partner, vysvětlovala jsem naší 4,5 leté dcerce, že se nevrátí a co se stalo. Mám ji vzít na pohřeb?

Odpověď na dotaz ze dne 11. ledna 2019 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, před dvěma dny tragicky zemřel můj partner a otec mé 4,5 leté dcery. Rozhodla jsem se jsem se říct jí pravdu a vysvětlila jsem, že se stala nehoda a na tatínka spadl velký strom. Byll moc velký, takže tatínkovi způsobil taková zranění, která nemohl přežít, že umřel, že už spí a nikdy se nepobudí. Připomněla jsem, jak jsme viděli mrtvou kočičku, že jejímu tatínkovi se stalo to samé. Její otec jezdil na dlouhé pracovní cesty, které trvali týden nebo i 14 dní, takže jí nepřijde divné, že s námi není. Pochopila, že tatíkovi se stalo něco vážného, ale nepochopila, že už se nevrátí. Chodí kolem mě, objímá mě, dává mi pusinky a prosí mě, abych neplakala. Ptá se i proč pláču. Říkám jí, že je mi líto, že se tatínek už nevrátí, že se mi chybí. Ale asi tomu nerozumí. Včera mi říkala, že tatínek ji nespravil hračku, kterou jí slíbil dát do pořádku. Teď váhám, zda jí vzít na pohřeb. Vysvětlila jsem jí, že sejdeme všichni příbuzní, tatínkovi kamarádi, abysme se s tatínkem rozloučili. Snažila jsem se jí říct, co se tam bude odehrávat, že to bude hodně smutné, že většina hostů bude plakat, protože je jem líto, že se s tatínkem musí rozloučit, že tatínek bude zavřený v krabici. Dál už jsem se nedostala, nevím, jak jí vysvětlit co bude následovat. Bude kremace. Asi nevadí, že jí bude dlouho trvat, pochopit, že tatínek se skutečně nevrátí. Ale nevím, jak se mám zachovat ohledně pohřbu. Mám se jí zeptat, zda tam chce jít, a respektovat její přání. Přijde mi, že by se měla s tatínkem rozloučit. Nevím, jestli je dobrý nápad nabídnout jít, aby dala mu, pokud bude chtít, na cestu třeba oblíbeného plyšáka. Potřebovala bych poradit, jak postupovat. Také musí říct, že můj partner sice žil se mnou, ale nerozvedl se. Pohřeb vypravuje jeho stávající manželka, se kterou už 6 let nežil. S manželkou se neznáme, nekomunikujeme spolu. Takže na pohřbu budu spíš nevítaný host. Nepřeje si tam mou účast. Mám podporu od našich společných přátel. Dobře vycházím i s jeho rodiči a sourozenci, se kterými jsem v kontaktu. Děkuji za Váš názor. Moc by mi pomohl v rozhodování. Moc děkuji.
Radka Bunešová

Paní Bunešová,

se svou dcerou mluvíte velmi správně a velmi dobře. Říkáte jí pravdu srozumitelným způsobem pro skoro pětiletý rozoumek. Nemusíte mít ambici, že musí všechno a hned celé a úplně pochopit, to stejně není možné. Důležité je, že slyší Vaše pravdivé a prosté věty, které se v ní ukládají a umožní jí se s celou tragickou událostí postupně vyrovnávat. Děti rozhodně na pohřeb patří. Je to důležitý moment a zážitek do celé té skládačky, která nejen dětem umožňuje zpracovat a vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka. Nemusíte jí podávat nijak detailní popis toho, co všechno se v krematoriu a na pohřbu děje, pokud se samozřejmě ona sama nějak konkrétně nezeptá. Pláč a slzy jsou přirozeným projevem smutku, nemusíme je ani potlačovat, ani uměle vyvolávat, potřebují téct, kdy chtějí. Myslím, že se dcerky ani nemusíte ptát, jestli chce jít na pohřeb, nebo ne, stejně to nemá jak kvalifikovaně posoudit. Jen kdyby náhodou z nějakého důvodu hodně nechtěla, tak ji nenuťte, ale jinak to berte jako přirozené a normální, že se všichni na pohřeb rozloučit přijdou. Nabídněte jí, jestli nechce tatínkovi něco dát do rakve, to je dobrý nápad. Jen to nechte úplně na ní, co ji napadne. Říkám si totiž, že přijít ještě o oblíbeného plyšáka by možná nemuselo být zrovna to pravé. Často děti také malují, nebo tak něco, určitě si díky své citlivosti poradíte.

Je mi líto, že pro Vás čas rozloučení bude zatížen pocitem nevítanosti. Je dobře, že Vás to neodradilo od účasti na pohřbu a že máte podporu přátel a partnerovy rodiny.
Znovu opakuji, moc se mi líbí, jak to s dcerou probíráte, necháváte se vést citem a to je dobře.

Jiří Černý