Zemřel mi manžel, krátce poté i babička. Jsem na dně - proč žít dál?

Dobrý den, Lucko,

děkujeme Vám za důvěru. Je to opravdu smutná a náročná životní situace, není divu, že se cítíte špatně, máte pocit, že jste ztratila sílu žít, svět je pro Vás spíš zátěž než cokoliv jiného. I pocit, že se Vám nechce žít, je srozumitelný. Přišla jste přece o dva důležité lidi rychle za sebou a jistě i před tím jste měla plno jiných starostí. Většina lidí by snášela takovou ztrátu s velkým utrpením a jistě by si také kladla otázky po smyslu života i svém vlastním místě ve světě.
Lucie, bohužel nemohu zmírnit Vaši ztrátu, mohu Vám jen nabídnout možnosti, jak se o sebe nyní můžete postarat, aby Vaše trápení ještě více nenarůstalo.

• Zkuste si co nejméně vyčítat cokoliv, co Vás v životě potkalo. Většina lidí si klade otázky typu “proč zrovna já?” nebo “jak jsem si to zasloužil?” nebo se obviňují a shazují (podobně jako jste psala Vy). Takové uvažování se sice objeví na chvíli úplně u všech, ale obvykle ještě více ubírá možnost oživit své vlastní zdroje vedoucí k léčivému hojení duševních traumat. Takové úvahy nemají odpověď a je třeba přijmout, že naše chápání světa na ně nestačí.

• Nepovažujte své pocity za nenormální. Reakce na tak velkou ztrátu je vždy těžká a každý člověk potřebuje čas ke zpracování. Takový čas se nepočítá na týdny, ale na měsíce. Je v pořádku, že truchlíte, a je normální cítit se špatně, i když je to nepříjemné. Všechny pocity, včetně zoufalství, vzteku, smutky, úlevy, beznaděje či zmatku jsou v této chvíli přijatelné a na místě.

• Zkuste vyhledat přátelskou i odbornou pomoc či podporu. Ztratit v krátkém čase dva blízké lidi je opravdu velká zátež a je pravděpodobné, že budete potřebovat hodně podpory z okolí, abyste tímto smutným obdobím mohla postupně projít nebo alespoň našla úlevu v současném soužení.

• Kontaktujte svého psychiatra a — pokud máte — i psychoterapeuta a povězte jim, co Vás potkalo. Někdy si tato situace vyžádá změnu léčby či případnou pomoc ve formě psychofarmak. Truchlit nad smrtí manžela a babičky je normální, zbytečně trpět však nemusí být třeba.

• Kdykoliv budete potřebovat, budete mít “slabou chvilku”, tj. budete jakkoliv potřebovat mluvit o svých prožitcích nebo budete uvažovat o své smrti nebo budete cítit jakoukoliv slabost, neváhejte obrátit se na jakoukoliv okamžitou pomoc — přátele, příbuzné či například telefonické či internetové linky důvěry pro dospělé. Právě pro takovéhle chvíle jsou zřízeny a právě pro takové chvíle jsou tu ještě další lidé, kteří Vám mohou pomoci.

Lucie, mrzí mne, že Vás postihla takové ztráta. Zároveň Vám přeji, aby se Vám podařilo najít opět způsob, jak žít — předpokládám, že i Vaši blízcí by si to přáli.

Zuzana Vondřichová