Zemřel mi manžel a já chci jít za ním.

Milá Lebony,

je mi moc líto, že Vám je tak strašně těžko a že po smrti svého muže nevidíte důvod k životu. Nemohu plně porozumět tomu, jak se cítíte, ale mohu rozumět tomu, že už to pro sebe takto dál nechcete a že chcete zemřít.

Ptáte se na možnost podstoupit asistovanou sebevraždu v zemích, kde je eutanázie legální. Téma eutanázie je předmětem mnoha debat a střetů i mezi odborníky na konferencích. Cesta domů vydala vyjádření o eutanázii. Rozumím tomu, že duševní bolest je někdy palčivější než bolest těla a že věřit tomu, že by mohlo být lépe, může být nad lidské síly. Není výjimkou, že po smrti člověka, kterého jsme milovali, máme pocit, že ani náš život nemůže pokračovat. Jako bychom seděli na hromádce střepů. Myšlenky na smrt v této chvíli napadají mnoho truchlících pozůstalých.

Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste s těžkými myšlenkami a pocity nezůstávala sama, ale našla si místo, kde o nich můžete otevřeně hovořit. Takovým místem může být například telefonní krizová linka, krizové centrum, poradna pro pozůstalé nebo psychoterapie. Někdy může v těžké fázi krize pomoci také léčba psychofarmaky, která předepisuje psychiatr. Nevím, jak dlouho máte pocit, že už tu nechcete být, ani jak těžkým obdobím jste si prošla kolem manželovy smrti a samozřejmě Vás neznám osobně, berte proto tyto tipy pouze jako obecná doporučení. Velmi Vám přeji, abyste našla to nejlepší řešení pro Vás.

Telefonické krizové linky jsou často k dispozici nonstop a člověk může anonymně a bez obav mluvit o tom, co ho tíží ve chvíli, kdy je mu nejhůř. Pokud telefonický hovor nestačí, je možné navštívit krizové centrum s možností krátkodobé hospitalizace (např. v Praze Centrum krizové pomoci Bohnice nebo Krizové centrum Riaps). Výhodou psychoterapie je možnost setkávat se terapeutem opakovaně a díky tomu mluvit o trápeních více do hloubky. Na provázení úmrtím blízkého se specializuje pozůstalostní poradenství, které nabízí možnost otevřeně mluvit o zkušenosti se smrtí blízkého a využít podporu při procesu vyrovnávání se se ztrátou.

Vím, že moje odpověď nejspíš nenaplňuje Vaše přání, ale snad aspoň částečně pomůže k osvětlení postoje, který Cesta domů zastává k eutanázii a debatě o ní. Pokud byste chtěla o Vaší těžké situaci nebo o tématech souvisejících se smrtí Vašeho manžela mluvit osobně s někým z Poradny Cesty domů, neváhejte se na nás obrátit. Přeji Vám mnoho sil a naděje!

S úctou

*Ester Miffková *