Velmi těžce nesu smrt milované babičky. Co mám dělat, abych se s její smrtí vyrovnala?
Dobry den, dakujem za moznost polozit otazku, netusim, ci vobec nieco podobne na Slovensku funguje a trochu ma mrzi, ze som to nenasla skor. Pred 15 mesiacmi mi zomrela babicka. Bola mi ako mama a s jej stratou sa nedokazem vyrovnat. Obcas sa za to obvinujem. Bola som pri jej poslednych sekundach sama, vydychla pri mne. Casto sa mi sniva, ze zije a scenar, ktory som prezila sa opakuje, len s tym, ze nezomrie ale zije alebo ma prosi, aby som jej pomohla a odvratila ten stav, ze ona chce este zit a ona nechce zomriet. Neviem sa vyrovnat s tym, ze zomrela, hoci chcela velmi byt na tomto svete a neviem sa zmierit ani s tym, ze ,neviem kde je’. Stale ju akoby hladam, stale volam do neznama a odpovedou na vsetko je jedno velke NIC. Na jednej strane dufam, ze sa s nou raz este stretnem - ako taka nadej na zivot po smrti, na druhej strane ma to NIC, nie je a nebude, tak velmi tazi, ze to neviem uniest. Co mam robit, aby som sa s jej odchodom vyrovnala, zrejme nieco robim zle, ked sa mi sny stale opakuju a nie som s tym vyrovnana. Citim fyzicky stav, akoby mi v tele ,kusok chybal’, akoby mi niekto z tela nieco zobral. Samozrejme, ze nie, len ten pocit je akoby hmatatelny.
Shrnutí dotazu
Píšete nám, že Vám před 15 měsíci zemřela babička, která Vám byla velmi blízká a vnímala jste ji jako maminku. Vrací se Vám vzpomínky na její poslední chvíle, pocity viny i opakující se sny, ve kterých babička žije nebo Vás žádá o pomoc. Ptáte se, co můžete udělat, aby pro Vás její ztráta byla snesitelnější a abyste se dokázala se smrtí babičky lépe vyrovnat.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
je mi moc líto, že Vám zemřela milovaná babička. Z toho, co píšete, je patrné, že jste si byly velmi blízké. Je proto pochopitelné, že je pro Vás její ztráta tak bolestivá.
Píšete o opakujících se snech, ve kterých babička znovu žije nebo Vás žádá o pomoc, o tom, že ji hledáte, i o velmi tělesném pocitu, že Vám „kousek chybí“. I takové prožitky se mohou v truchlení objevovat. Každý člověk truchlí trochu jinak a neexistuje žádná lhůta, do kdy by měli být pozůstalí se smrtí blízkého člověka „smíření“.
Postupně se ale může proměňovat způsob, jakým je zemřelý člověk v životě pozůstalého přítomný. Vztah k němu smrtí nemusí skončit, ale může pokračovat jiným způsobem. Ve vzpomínkách, myšlenkách, v tom, co člověku předal, nebo v tom, co spolu prožili. Časem mohou být vzpomínky méně bolestivé a vedle smutku mohou přinášet také pocit blízkosti, vděčnost nebo radost z toho, co společně prožili.
Když Vás ale stále velmi trápí poslední chvíle babiččina života a vracejí se pocity viny, bylo by dobré, abyste na to nezůstala sama a měla možnost o tom bezpečně mluvit s někým, kdo se v této oblasti orientuje.
Pokud žijete na Slovensku, můžete se zkusit obrátit na některý z domácích hospiců ve Vašem okolí. Některé poskytují také podporu pozůstalým nebo Vás mohou nasměrovat na vhodnou službu. Případně můžete využít smútkové poradenství organizace Sv. Lujza. Pokud by Vám vyhovovala online forma, nabízí provázení pozůstalých také Cesta domů. Další možností je vyhledat psychoterapeuta prostřednictvím Slovenskej psychoterapeutickej spoločnosti.
Přeji Vám, abyste pro sebe našla potřebnou podporu.
S úctou s přáním mnoha sil,
Olga Stránská
