V březnu mi náhle zemřela matka. Ve snech ji vidím v různých ošklivých situacích. Proč tomu tak je?
Dobrý den, Romane,
především Vám chci vyjádřit úctu, obdiv a poděkování za to, jak krásně jste se postaral a dostaral o svou mamku. Není to v dnešní době bohužel tak úplně samozřejmé a o to víc je to hodnotné a cenné.
A teď k Vašemu dotazu. Víte, napadá mne, že celý měsíc jste se choval skvěle, racionálně, věcně, tak, jak Vám to velelo Vaše svědomí a dobrota srdce. Představuji si, že k tomu bylo zapotřebí trochu „odstřihnout“ emoce a že se Vám to stalo automaticky, jakoby docela samo. Abyste byl schopen mamce pomáhat do poslední chvíle tak, jak se Vám to podařilo, k tomu bylo toto odstřihnutí emocí vlastně nezbytné. Bratr, švagrová, teta – ti všichni se svými postoji uchránili těm obrazům, které se Vám teď vrací v nočních hodinách. Představuji si, že se tak tímto způsobem zase spojujete zpět se svými emocemi, které jste tehdy odložil, abyste mohl být mamce nablízku. Je to těžké, nepříjemné, ale pokud je to tak, jak si myslím, tak je to nezbytné. Naše emoce k nám patří, nedají se odbýt a je to tak správně. Teď tedy pro Vás běží to emočně náročné období, ve kterém doprožíváte a dopociťujete to všechno, co jste v zájmu péče o mamku odložil. Je to tak v pořádku. Odžívání, prožívání a prociťování všeho toho smutného, těžkého a „ošklivého“, jak píšete, se teď stává součástí procesu truchlení a vyrovnávání se se ztrátou Vaší mamky. Nebojte se, tohle nebude trvat věčně, ale určitou trpělivost sám se sebou to po Vás chtít bude. Nevím, jak to bude ve Vašem případě, ale velmi často je ve hře tzv. „fenomén výročí“. Tím se myslí, že první rok od úmrtí blízkého člověka je všechno „poprvé“ – léto, dovolená, Vánoce, narozeniny, den sdělení diagnózy, den úmrtí, den pohřbu a další. To všechno v tom prvním roce prožíváme silně, protože poprvé. Ale uvidíte, čas a život jdou dál. Navíc na to všechno nemusíte být sám, mezi svými blízkými můžete najít citlivého člověka, který Vás tímhle rokem alespoň čas od času doprovodí. Také můžete vyhledat odbornou psychologickou pomoc, tam najít oporu a pomoc, a podpořit tak ten proces truchlení a vyrovnávání se s tím vším, čím jste prošel a procházíte.
Přeji Vám hodně vnitřních sil a vytrvalosti.
Jiří Černý