V březnu mi náhle zemřela matka. Ve snech ji vidím v různých ošklivých situacích. Proč tomu tak je?

Odpověď na dotaz ze dne 29. července 2021 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, v březnu mi náhle zemřel mamka, měla rozsáhlý plicní nádor a metastázy na játrech. . Bylo jí 74 let. Přes její diagnózu byl odchod opravdu pro všechny nečekaný, protože do poslední chvíle neměla vůbec žádné zdravotní problémy. To se změnilo v den, kdy se jí hůře dýchalo, ale přičítala to respirátoru, když po delší době vyrazila do obchodu. Jenže se jí dýchalo hůř a hůř, tak si zašla ke své praktické doktorce, která jí poslala do nemocnice. Tam zjistili vodu na plicích, kterou jí začali odebírat a zároveň začali s řadou vyšetření, které byla ukončena zjištěním - plicní nádor. Mamka byla vdova, bratr žije 180 km od Prahy, takže vše teď bylo na mě. Vozil jsem mamku na různá vyšetření, na odběry vody z plic atd. Její stav se velmi rychle zhoršoval a za necelý měsíc od sdělení diagnózy zemřela. Pár dní přes úmrtím jsem ji našel doma v naprosto katastrofálním stavu, zavolal jsem sanitku, která jí odvezla do nemocnice, kde za 5 dní zemřela. Členové rodiny (bratr, švagrová, teta,...) mi řekli, že jí navštívit do nemocnice nepůjdou, protože si ji chtějí v mysli uchovat takovou, jak si ji pamatují (zdravou a v pořádku). Přestože byly návštěvy zakázány, ošetřující lékař mi řekl, že v takovýchto případech udělují výjimky a mohl jsem mamku na 5 minut navštívit. Samozřejmě že pohled to nebyl hezký, ale bral jsem to a stále beru jako naprosto samozřejmé, že jsem za ní byl. Bohužel to bylo v sobotu a sestra mi nedovolila přijít zase v neděli. V pondělí jsem volal lékaři, ten mi sdělil, že stav je velmi vážný, že mamka je v částečném bezvědomí, následující den zemřela. Nyní k dotazu - od její smrti mám dost často v noci sny (nebo to možná ani není sen, přijde mi, že se mi v hlavě přehraje konkrétní zážitek přesně tak, jak se udál) a v nich vidím mamku ve všech "ošklivých" situacích. Vidím ji v nemocnici, vidím ji tak, jak jsem jí tehdy našel doma zkolabovanou na zemi, vidím ji v jejím zbědovaném stavu.... Vždy po takovém snu se vzbudím a cítím se úplně rozhozený, nemůžu pak třeba dvě hodiny usnout. Následující dny jsem tímto "zážitkem" ovlivněn. Je něco, co by mi mohlo pomoct? Proč mám jen takové sny? Proč se mi nezdá něco pěkného nebo alespoň "normálního"? Děkuji moc
Roman

Dobrý den, Romane,

především Vám chci vyjádřit úctu, obdiv a poděkování za to, jak krásně jste se postaral a dostaral o svou mamku. Není to v dnešní době bohužel tak úplně samozřejmé a o to víc je to hodnotné a cenné.
A teď k Vašemu dotazu. Víte, napadá mne, že celý měsíc jste se choval skvěle, racionálně, věcně, tak, jak Vám to velelo Vaše svědomí a dobrota srdce. Představuji si, že k tomu bylo zapotřebí trochu „odstřihnout“ emoce a že se Vám to stalo automaticky, jakoby docela samo. Abyste byl schopen mamce pomáhat do poslední chvíle tak, jak se Vám to podařilo, k tomu bylo toto odstřihnutí emocí vlastně nezbytné. Bratr, švagrová, teta – ti všichni se svými postoji uchránili těm obrazům, které se Vám teď vrací v nočních hodinách. Představuji si, že se tak tímto způsobem zase spojujete zpět se svými emocemi, které jste tehdy odložil, abyste mohl být mamce nablízku. Je to těžké, nepříjemné, ale pokud je to tak, jak si myslím, tak je to nezbytné. Naše emoce k nám patří, nedají se odbýt a je to tak správně. Teď tedy pro Vás běží to emočně náročné období, ve kterém doprožíváte a dopociťujete to všechno, co jste v zájmu péče o mamku odložil. Je to tak v pořádku. Odžívání, prožívání a prociťování všeho toho smutného, těžkého a „ošklivého“, jak píšete, se teď stává součástí procesu truchlení a vyrovnávání se se ztrátou Vaší mamky. Nebojte se, tohle nebude trvat věčně, ale určitou trpělivost sám se sebou to po Vás chtít bude. Nevím, jak to bude ve Vašem případě, ale velmi často je ve hře tzv. „fenomén výročí“. Tím se myslí, že první rok od úmrtí blízkého člověka je všechno „poprvé“ – léto, dovolená, Vánoce, narozeniny, den sdělení diagnózy, den úmrtí, den pohřbu a další. To všechno v tom prvním roce prožíváme silně, protože poprvé. Ale uvidíte, čas a život jdou dál. Navíc na to všechno nemusíte být sám, mezi svými blízkými můžete najít citlivého člověka, který Vás tímhle rokem alespoň čas od času doprovodí. Také můžete vyhledat odbornou psychologickou pomoc, tam najít oporu a pomoc, a podpořit tak ten proces truchlení a vyrovnávání se s tím vším, čím jste prošel a procházíte.

Přeji Vám hodně vnitřních sil a vytrvalosti.

Jiří Černý