Umřela mi maminka, se kterou jsem byla celý život. Nemůžu se s tím vyrovnat.

Píšete, že Vám před dvěma měsíci zemřela maminka v nemocnici, že se s tím nemůžete smířit a všude ji vidíte. 

Dobrý den,

dovolte mi vyjádřit svou účast s úmrtím maminky. Dva měsíce se mi zdá jako poměrně krátká doba po úmrtí člověka, kterého jste znala celý svůj život. Píšete, že jste byly celý život u sebe - představuji si, že jste možná spolu bydlely nebo se často navštěvovaly, že jste měly spolu pevné pouto. Přijde mi velmi pochopitelné, že se teď nejde nějak rychle smířit s tím, že už tady není.

Truchlení je proces, který potřebuje čas. Chci Vás podpořit v tom si ten čas dopřát - netlačit na sebe, že je potřeba se smířit, ale vzpomínat na maminku tak, jak potřebujete a zároveň se o sebe s laskavostí starat: věnovat pozornost jídlu, vyhradit si dost času ke spánku a odpočinku, chodit pěšky nebo se jinak hýbat, pobývat trochu venku, dělat to, co Vám může udělat alespoň trochu dobře.

Chci Vás také podpořit v kontaktech s lidmi, kteří Vás mohou podpořit, být s Vámi, vzpomínat na maminku, pokud budete chtít nebo naopak Vám pomoct přijít na jiné myšlenky.

Pokud by Vám z toho, co teď zažíváte bylo nějak hodně těžko nebo jste neměla podporu ve svém okolí, můžete využít odbornou pomoc. Snadno dostupnou možností je volání na některou z krizových linek (linek důvěry), pokud byste stála spíše o osobní kontakt, můžete vyhledat pomoc pro pozůstalé nebo psychoterapeuty. 

Přeji Vám prostor pro truchlení i prostor pro postupné hledání, jak žít svůj život dále po ztrátě maminky.

Barbora Váchová