Učím v první třídě ZŠ, jedné žákyni zemřela maminka po dvou měsících léčby. Jak s dětmi pracovat?

Odpověď na dotaz ze dne 7. května 2020 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, jsem učitelkou první třídy ZŠ. Mé žákyni zemřela před několika dny maminka. Onkologická nemoc proběhla velmi rychle. Po 2 měsících léčení zemřela. Potřebovala bych poradit jak s holčičkou i celou třídou pracovat. Na co si dat pozor, jakým situacím přdcházet, a které naopak rozvíjet. Velmi děkuji. Martínková
Eva

Dobrý den, paní Martínková,

obracíte se na nás ohledně práce s třídou prvňáčků a holčičkou z této třídy, které po dvou měsících léčby zemřela onkologicky nemocná maminka. Zajímá Vás, čeho se vyvarovat a co naopak podpořit.
Velmi si vážím Vaší snahy se připravit na setkání s dětmi. Píšete nám o situaci náročné, se kterou jste se nejspíš ve své práci dosud nesetkala.

Obávám se, že víme o situaci jen velmi málo, než abychom Vám mohli poskytnout pomyslný návod. Existují ale obecné zásady a doporučení pro práci s pozůstalými dětmi, ty nabízí článek na umirani.cz Děti truchlí jinak. Ocitla jste se v konkrétní situaci spolu s konkrétními dětmi a pozůstalou holčičkou. Neznáme mnoho důležitých proměnných, které nelze pominout, i Vám možná mnohé informace chybí.
V jednotlivých rodinách se pravděpodobně o úmrtích mluví či nemluví různě, rovněž děti mohou mít různé vlastní zkušenosti se smrtí – některé mohlo přijít o prarodiče, domácího mazlíčka nebo třeba zemřel soused v domě atd. Chci Vám tím sdělit, že není jediný správný způsob, jak děti podpořit. Můžete se tedy držet obecných bodů z článku, které fungují, ať je to jakkoli.
Bude dobře vést s dětmi dialog, zjišťovat, co si myslí, jak se cítí, jak rozumí situaci i dění kolem, brát ohled a respektovat jejich individuální potřeby, ošetřit je, dát jim prostor atd. Stejně tak brát ohled na pozůstalou holčičku a na to, jak bude časem odchod maminky zpracovávat.

Chtěla bych Vás také podpořit v hovoru s některou Vaší kolegyní, která již podobnou situaci v minulosti řešila. Pokud nikdo takový v učitelském sboru není, pak možná máte ve škole školního psychologa nebo se můžete obrátit na profesionála z některé organizace, kde se tématem zabývají a umí s ním citlivě i prakticky zacházet.

Poradit se můžete na Lince důvěry Dětského krizového centra nebo ještě lépe v jeho ambulantní části či na lince pro rodiče. Doporučit Vám mohu i organizaci Vigvam nebo literaturu – např. knížka Když dinosaurům někdo umře by Vám i dětem mohla dobře pomoci se k tématu dostat a zorientovat se v něm. Pomyslný základ a praktické rady můžete najít v knížce 35 způsobů, jak pomoci truchlícímu dítěti.
Knížek existuje celá řada, některé o strachu, jiné o smutku apod., ale zde je opět dobře volit dle situace a atmosféry ve třídě.

Kdybych to měla nějak shrnout, pak důvěřujte svým pocitům, intuici a své životní i profesní zkušenosti. Nezabraňujte ničemu, žádným emočním projevům, ale také nedovolte, aby některý jednoznačně převládl. A tuto důvěru nabízejte i Vaší žačce i celé třídě. Ostatně děti v její věkové kategorii nepotřebují žádné sáhodlouhé rozbory a výklady. Potřebují prostou, jednoduchou pomoc, podporu. A ta spočívá v důvěře.

Přeji Vám dobrou komunikaci s dětmi a klid i důvěru v kontaktu s nimi.

S úctou a pozdravem

Tereza Lepešková