Tragicky mi zemřela sestra s rodinou. Nechci se potkávat s lidmi mimo rodinu. Jde o posttraumatický stav?

Odpověď na dotaz ze dne 24. prosince 2020 zobrazit původní dotaz
Pri tragickem pozaru mi zemrela milovana sestra,svagr a neter.Meli jsme krasny vztah.Nechci se snikym bavit mimo rodinu,venku nechci nikoho ciziho potkat a kdyz potkam busi mi hned srdce .Mam posttraumatickou poruchu?nebo je to bezna soucast truchleni.?
aneta

Dobrý den,

dovolte mi prosím v úvodu vyjádřit lítost nad ztrátou milované sestry, švagra a jejich dcery, moc mě to mrzí, asi to nejde slovy vyjádřit lépe.
Oceňuji, že nám píšete, beru to tak, že dáváte pozornost tomu, co se ve Vás děje. Zkrátka chcete se dozvědět více o tom, co může bušení srdce při kontaktu s někým cizím znamenat. To je moc důležité. Nicméně obávám se, že konkrétní odpověď, jestli jde o posttraumatickou stresovou poruchu, nelze dát po internetu. Proto píšu alespoň obecně, jak v době truchlení mohou lidé prožívat kontakty s druhými.

Píšete, že mimo rodinu se s nikým bavit nechcete, nechcete nikoho potkávat. Jestli to dobře chápu, tak s rodinou v kontaktu jste. Můžete se s členy rodiny bavit, to je velice důležité. Zejména pokud Vám to dělá alespoň trochu dobře, pokračujte v tom. Kontakt s někým blízkým v době truchlení bývá léčivý, podpůrný a někdy pomáhají zdánlivě maličkosti, třeba i to, že se chvilku bavíte o něčem všedním.

Nevím, před jak dlouhou dobou sestra zemřela. Proto popisuji obecně, ale nemusí to tak mít každý, jak se říká – každý truchlí jinak. Zemřel-li nám někdo blízký v relativně nedávné době, kontakty s lidmi mimo rodinu nevyhledáváme, může za tím být mnoho důvodů. Můžeme mít obavy, že se druzí začnou vyptávat a budeme muset situaci vysvětlovat. Máme obavy, že to bude bolestné pro nás, ale možná i pro druhého. Někdy máme naopak strach, že druhý tuší nebo ví, co se stalo a že nebudeme oba vědět, co říct, nebo dokonce, že se nám bude druhý vyhýbat. Nebo jsme třeba jen truchlením zahlcení, prožíváme toho tolik, že spíš potřebujeme být v klidu, více sami u sebe a nemáme kapacitu na další rozhovory. Postupem času se to většinou mění a máme více sil s druhými být v kontaktu, mluvit. Pokud máme naopak stále větší tendenci se izolovat od lidí, možná je dobré to probrat s poradcem pro pozůstalé nebo s psychoterapeutem.

To, že se Vám rozbuší srdce, když někoho potkáte, může mít také mnoho příčin. Pokud byste našla odvahu o tom, co zažíváte, mluvit více do hloubky s psychoterapeutem, mohlo by Vám to přinést odpovědi na Vaše otázky a také byste společně mohli najít cestu, jak bušení srdce uklidnit. Pokud se obáváte osobního kontaktu, můžete zkusit terapeutovi zavolat, tuto obavu sdílet a uvidíte, jak se domluvíte. Ideální je, pokud byste měla na psychoterapeuta doporučení od někoho, komu věříte. Jinak si můžete vybírat dle místa bydliště, podle pohlaví – jestli preferujete ženu či muže, a také podle toho, jestli pracuje na pojišťovnu, nebo za přímou platbu.

Moc bych Vám přála, abyste našla odpovědi na Vaše otázky.
Přeji mnoho sil a opory.

S pozdravem

Veronika Drnková