Teta a strýc přišli o nemocnou dceru a nyní i o syna, který se oběsil. Moc se trápí. Jak je podpořit?

Odpověď na dotaz ze dne 26. prosince 2016 zobrazit původní dotaz
Pri hľadaní článkov, ktoré by mi mohli pomôcť som narazila na vašu poradňu. Chcela by som pekne poprosiť o radu. Pani psychoterapeutka odpovedala mamičke, ktorej sa obesil syn. Moja teta s ujom nedavno prezili podobný šok, ich 40 rocny syn si tiez takto zobral zivot. Ich bolesť je o to vacsia, ze pred 22 rokmi im zomrela 13 ročná dcérka na leukemiu. Mali uz len tohoto syna. Bol slobodný, ale mal dobrú prácu, diaľkovo vyštudoval vysokú školu, prerabal dom...mal uz roky priateľku, ale podľa vsetkeho tento vzťah nefungoval dobre a jeho to trápilo. V poslednej dobe vraj trpel úzkosťou a depresiami, ale odbornú pomoc odmietal. Na podnet kolegyne navštívil psychológa, ktorý mu poradil osamostatniť sa, prenajal si byť a práve tam sa to stalo.. oni majú 65 rokov a zostali úplne sami. Veľmi sa trápia, majú výčitky, ze synovi nevedeli pomôcť...a ťažko sa im hľadá ďalší zmysel života. prisli o obidve deti...urcite to chce aj cas, snazime sa im prejavit ucast, ale rada by som im nejako poradila, na čo sa upriamiť, ako to vôbec vydržať...
Iva
Velmi si cením Vaší starosti o Vaši tetu a strýce, kteří přišli o obě děti. Píšete, že jim před 22 lety zemřela třináctiletá dcera na leukémii a nyní se oběsil čtyřicetiletý syn. Nezůstala jim po něm ani vnoučata, protože byl bezdětný. Měl dobrou práci, přestavoval dům, měl přítelkyni, ale podle všeho nebyl ve vztahu moc šťastný. Také byl úzkostný, ale odmítal odbornou pomoc. Nakonec však vyhledal psychologa, který mu doporučil osamostatnit se. Pronajal si byt a v něm ukončil svůj život.

Dobrý den, paní Ivo,

děkuji Vám za důvěru. Velmi si cením Vaší starosti o Vaši tetu a strýce, kteří přišli o obě děti. Píšete, že jim před 22 lety zemřela třináctiletá dcera na leukémii a nyní se oběsil čtyřicetiletý syn. Nezůstala jim po něm ani vnoučata, protože byl bezdětný. Měl dobrou práci, přestavoval dům, měl přítelkyni, ale podle všeho nebyl ve vztahu moc šťastný. Také byl úzkostný, ale odmítal odbornou pomoc. Nakonec však vyhledal psychologa, který mu doporučil osamostatnit se. Pronajal si byt a v něm ukončil svůj život.

Věřím, že všechny tyto okolnosti mohou vyvolávat ve Vaší tetě a strýci mnoho otázek, nejistot, sebeobviňování. Každý, komu někdo blízký dobrovolně odejde ze života, si klade otázku, jestli ve vztahu k němu nedělal něco špatně nebo jestli tomu mohl nějak zabránit. Důležité je nezůstávat s těmito pochybnostmi sám. Odpověď nám nikdo nedá, ale vždy je lepší s někým mluvit než se zaplétat jen do vlastních myšlenek. Vaše teta a strýc mohou mluvit se sebou navzájem, možná ale mohou také mluvit se svými příbuznými a přáteli, pokud ti jsou k tomu otevření. Je to přesně to, co pro svou tetu a strýce můžete udělat. Nemyslím si, že byste jim měla radit, spíš jim naslouchejte. Pomoct může také ujištění, že dělali, co bylo v jejich silách, to nejlepší, co dokázali. Ujistěte je, pokud to tak cítíte.

Další velkou tíhou pro Vaši tetu a strýce jistě je celá jejich existenciální situace: Přišli o obě děti, nemají zde následovníky, nepokračuje jejich rod. Jeví se to proti řádu života a zcela pochopitelně budí otázky po smyslu, s nimiž není snadné se vypořádat. Myslím, že by mohlo trochu pomoci vědomí, že v takové situaci nejsou sami, inspirace osudy druhých, kteří prošli takto krutou životní zkouškou. Spolek Dlouhá cesta sdružuje rodiče, jimž zemřelo dítě, a to i dospělé, tam můžete své tetě a strýci předat kontakt. Dost možná by pro ně bylo také užitečné promluvit si s psychologem či psychoterapeutem, který má zkušenost s pomocí lidem, kteří přišli o dítě. Může jim pomoci přijmout jejich situaci a dát jejich společnému životu nový rámec. Nevím, zda teta se strýcem žijí v Čechách nebo na Slovensku a tak vkládám pro úplnost i odkaz na Plamienok, kde je opět dostupná podpora pozůstalým a kde by měli umět zprostředkovat případně další kontakty na psychology na Slovensku.

Navíc někdy je takto extrémní krizová situace i zkouškou vztahu. Z Vašeho psaní sice vnímám, že si jsou Vaše teta se strýcem spíše navzájem oporou, ale je nutno na toto riziko upozornit. I proto by doprovázení nezávislou odborně způsobilou třetí osobou po nějakou dobu mohlo být prospěšné.
Nejvíce je ale pro Vaše blízké důležité, aby k nim jejich okolí zůstalo otevřené, mělo trpělivost s jejich tempem vypořádávání se se ztrátou a hledáním nového způsobu života, laskavé a pozorné. Bude moc fajn, když budete projevovat zájem o to, jak se Vaše teta a strýc cítí, co je trápí, zda jim něco dělá radost, zda mají nějaké přání, které jim můžete splnit. Zároveň bych Vás chtěla podpořit, abyste také pečovala o sebe, protože i pro Vás je to zátěž. Abyste dávala jen tolik, na kolik máte síly a starala se o jejich obnovu. A ani Vy nezůstávejte s tím, co prožíváte, sama.

Přeji Vám, Vaší tetě a strýci zakoušení vzájemnosti a lásky, v níž lze objevit smysl navzdory nepřízni osudu.

Alexandra Černá Lammelová