Tchán má opakovaně z konzultací s paliatrem strach. Prosím o doporučení, co dělat. Jak konzultace s lékařem paliativní medicíny probíhají?

Odpověď na dotaz ze dne 10. 9. 2025 zobrazit původní dotaz

Dobrý den, děkuji za možnost ptát se.
Tchán navštěvuje se závažnou diagnózou lékařku paliativní medicíny. Jednou za 14 dní má telefonickou konzultaci a jednou za měsíc návštěvu na oddělení spojenou s odběry a vyšetřením. Je to důležité a jsme za to rádi, ALE tchán s tchýní tam vždy jedou s obrovským strachem a vždy si potom naříkají, jak na ně lékařka hrne 1,5 hodiny nejhorší scénáře. Tchán je relativně mladý a velmi chápající (o senilitě se nedá mluvit), situaci chápe. Teď jsem sedl a začal psát tento dotaz poté, co mi manželka řekla, že jí teď volali z auta nadšeni, že už jedou od ní domů. Byli tam 3,5 hodiny a prý si scénáře vyslechli asi 3x. Jezdí tam s obrovským strachem a vracejí se zdeptáni. Pak se do další návštěvy dávají dohromady. Paliativní medicínu velmi oceňuji, ale nejsem psycholog abych posoudil, zda to co popisují je opravdu záměrem, správným přístupem, nebo ne zcela správným přístupem lékařky. Chci se vyhnout kritice, necítím se být kompetentní. Dotaz: má takto probíhat návštěva u lékaře? Má jezdit pacient tam a zpět s podobnými pocity? Případně prosím o doporučení co dělat. Děkuji, zdravím Vás. Rudolf

Popisujete velmi nepříjemnou zkušenost Vašeho tchána s přístupem a komunikací lékařky ambulance paliativní medicíny. Vnímáte, že vašeho tchána a jeho ženu, která ho na kontroly v ambulanci doprovází, je každá návštěva velmi stresující. Rozhovory s lékařkou jsou velmi dlouhé a obsahově Vašeho tchána vyčerpávají a dle Vašeho popisu i zraňují. Protože rozhovorům nejste přítomen, necítíte se kompetentní posuzovat a hodnotit rozhovory, u kterých jste nebyl, ale je pro Vás zjevné, že se s nimi tchán těžce vyrovnává. Přemýšlíte o tom, zda je to v pořádku. Jestli může být něčím prospěšný stav, ve kterém tchána vidíte po návštěvě paliativní ambulance, anebo zda se jedná spíše o nesprávně zvolený přístup lékařky. Chtěl byste poradit, co s tím.

Dobrý den, pane Rudolfe,

rozhodně ani mně nepřísluší hodnotit záměr a postupy paní doktorky. Musíme se tedy odrazit pouze od toho, co Vy sám pozorujete a zamyslet se nad tím, zda je to pro Vašeho tchána dobré a co tedy dělat, pokud ne.

Aniž bych tedy hodnotila přístup a komunikaci mé kolegyně, troufnu si Vás podpořit v tom, že pokud jsou návštěvy paliativní ambulance pro Vašeho tchána traumatizující a dokonce paralyzující, tak to dobře není. Chci říci, že i kdyby byl úmysl paní doktorky co nejlepší (a dalo by se předpokládat, že je), tak se zřejmě něco nedaří a je dost možné, že si to sama nemusí uvědomovat. Každopádně je zapotřebí si vyhodnotit, proč do té ambulance Váš tchán jezdí. Jestli je něco, z čeho objektivně profituje. Pokud ano (například medikace a léčba potíží, které nemoc přináší) a pokud dokážete mít k paní doktorce alespoň kousek důvěry, tak bych doporučovala si s ní zcela otevřeně promluvit o pocitech a stavech Vašeho tchána bezprostředně po návštěvě její ambulance. Možná by změnila přístup, pokud by věděla, že se jí nedaří poskytnout Vašemu tchánovi dostatečnou podporu. Pokud by byla ochotna to slyšet a přizpůsobit se tomu, co Váš tchán potřebuje a co mu naopak nedělá dobře, tak tím pomůžete nejen tchánovi, ale i paní doktorce a také možná mnoha dalším pacientům. 

Pokud by na takovou otevřenou a upřímnou zpětnou vazbu Váš tchán neměl sílu, můžete ho v tom podpořit a paní doktorce popsat, jak rozhovory u ní na Vašeho tchána působí. Možná se Vám do toho nebude chtít a budete z toho mít obavy, ale věřím, že nemáte co zhoršit. Buď to přinese ovoce, anebo přistoupíte k tomu druhému způsobu řešení, tedy najít tchánovi jinou ambulanci paliativní péče. To však nemusí být všude v republice reálné. Byla by však škoda si s paní doktorkou nejprve nepromluvit. To by se totiž neměla jak dozvědět, že by mohla třeba něco dělat jinak. Ne nutně všeobecně lépe, protože někomu její přístup vyhovovat může, ale Vašemu tchánovi by zjevně více pomohlo, kdyby s ním pracovala prostě jinak.

Držím Vám i vašemu tchánovi moc palce a vážím si Vaší důvěry, se kterou jste se s problémem, který je velmi důležitý a velmi citlivý, svěřil. Je skvělé, že má Váš tchán někoho, komu na něm záleží a je ochoten za jeho psychický komfort bojovat.

S úctou

Katarína Vlčková

Dotaz zodpovídá

prim. MUDr. Katarína Vlčková

lékařka

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz