Tatínek zemřel před dvěma roky. Chtěla bych se s ním rozloučit. Mám pocit, že se trápíme oba.
Shrnutí dotazu
Píšete, že Vám před dvěma lety zemřel tatínek. I Vy jste byla nemocná, tak jste byli během jeho nemoci v kontaktu převážně přes telefon. Chtěla byste se přijet rozloučit aspoň s urnou, ale rodina Vám časově nevychází vstříc. Píšete, že na tatínka vzpomínáte po večerech, pouštíte mu písničku, koukáte na jeho fotky a pláčete. Máte pocit, že nemůže na druhý břeh a že ho tu držíte. Ptáte se, co máte udělat.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
z Vašeho e-mailu jsem pochopila, že se Vám zatím nepovedlo s tatínkem dobře rozloučit. Nedaří se Vám sejít s mámou a sestrou a vzhledem k tomu, že tatínek není pohřbený a urna je u nich doma, nenašla jste jiné místo, kde by k rozloučení mohlo dojít.
V případě, že se Vám nepodaří domluvit s mámou a sestrou, doporučila bych Vám vyhledat jiný způsob rozloučení - velmi často pomáhá zajít na místo, které máte ráda, nebo které máte spojené s tatínkem, nebo Vám připadá jinak vhodné a důstojné a tam se rozloučit jako byste to udělala třeba pohřbu nebo při ukládání urny. Pozůstalí mají pro tento rituál různé způsoby, každý podle toho, co mu připadá odpovídající situaci a vztahu se zemřelým. Je možné zapálit svíčku a vyřknout věty na rozloučenou. Je možné napsat dopis a uložit ho na odpovídajícím místě nebo ho třeba poslat po vodě. Někdo zase na památku zemřelého zasadí někde květinu.. Záleží na tom, co by Vám přišlo jako dostatečné, abyste mohla říct tatínkovi své poslední sbohem nebo děkuji. Vypadá to, že vlastně něco podobného děláte, když si pouštíte písničku a koukáte na fotku. Jen by možná mohlo pomoci udělat nějaký jiný rituál, který by se odehrál jen jednou a představoval by to loučení. Nadále pak pro Vás může být velmi podpůrné občas poslouchat hudbu a vzpomínat u tatínkovy fotky, ale už bez pocitu držení.
S pozdravem
Zuzana Vondřichová
