Tatínek umírá na akutní myeloidní leukémii. Rádi bychom se o něj postarali doma a nevíme, jestli na to máme a jak s ním mluvit.Ví, že umírá, ale nechce si to připustit.

Odpověď na dotaz ze dne 21. ledna 2012 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, potřebovala bych se poradit, jak mohu pomoci mé mamince v péči o mého otce, který umírá na akutní myeloidní leukémii (přešlé z MDS). Protože je mu 68 let, lékaři navrhli po zjištění diagnózy pouze podpůrnou léčbu, jediné, co mu nabídli je ambulantní transfuze a lék Litalir. Lékaři v Brně konstatovali, že mu zbývá pár dnů života. Rádi bychom, aby otec zemřel doma, ale nemáme s tím žádnou zkušenost. Dá se to zvládnout bez potřebných znalostí (ani jedna nejsme zdravotní sestra)? Také nevíme, jak s otcem mluvit. Cítí, že umírá, ale nechce si to připustit. Maminka je psychicky vyčerpaná. Děkuji za radu.
Anna Fliegerová
Chcete se postarat o svého vážně nemocného tatínka a nemáte jistotu, zda takovou situaci společně s maminkou zvládnete.

Dobrý den, paní Fliegerová,

k tomu, abyste mohly s tatínkem prožít poslední čas jeho života, nemusíte být zdravotnice, ale je důležité mít někoho takového v zádech. Jistě se můžete domluvit s lékaři, připravit se na různé varianty, možné komplikace, eventuálně oslovit služby, které ve vVašem okolí fungují (ošetřující nebo praktický lékař, domácí péče, eventuálně i hospicová).

Pokud si tatínek a i vy přejete, aby byl doma, určitě je to namístě. Je to jen často pro mnoho lidí úplně nová zkušenost. Přesto je to situace vlastně přirozená. Můžete důvěřovat tomu, že to, že máte svou soudržnost, znáte se, patříte k sobě, Vám dá sílu takovou situaci zvládnout. 

Je určitě důležité mít se o koho opřít – ať ve zdravotnických a ošetřovatelských otázkách, tak mít zázemí svých blízkých vztahů – mluvit o tom s někým, pokud budete potřebovat, někde čerpat síly, navzájem se podporovat.

Můžete se tatínka ptát a nabízet mu, pokud chce o něčem mluvit, můžete spolu vzpomínat, ale i jen zažívat spolu obyčejnou přítomnost. Je důležité, aby věděl, že pokud bude chtít, nemusí se bát vám něco říct. Můžete mu i nabídnout, zda by nechtěl mluvit i s někým jiným – pokud by vás chtěl chránit. Určitě ale není namístě tatínka nutit, je třeba respektovat to, co on potřebuje. Nemusí se komunikovat jen slovy, ale dotekem, náznaky, úsměvem, očním kontaktem. Pro mnoho lidí je to tak výmluvnější a přijatelnější než slova, kterých se někdy obávají.

Je také důležité postarat se o sebe – to se týká Vás i Vaší maminky, eventuálně i dalších lidí z rodiny. Vše, co Vás podporuje a dává sílu, je teď užitečné. Pro většinu lidí je důležité a přirozené moci s někým mluvit o tom, jaké to pro ně je – tedy nejen o faktech, ale i o prožitcích, strachu, smutku… Můžete mít k tomu bízké lidi, rodinu, přátele, ale určitě můžete také využít odborníka, který by Vám takový prostor a zázemí poskytl.

Je dobré, aby po sobě člověk nechtěl všechno zvládnout a dobře vnímal své síly a možnosti.

Přeju Vám, abyste ve své náročné situaci našli nejlepší možné řešení pro vás všechny, držím Vám palce.

Ilona Peňásová