Tatínek se stará o vážně nemocnou babičku, nechce si připustit její vážný stav a smířit se s tím.

Odpověď na dotaz ze dne 3. října 2012 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, babičce (82 let) byla zjištěna rakovina prsu, prso ji bylo odebráno, ale rakovina se stále rozšiřuje dál a dál. Lékaři ji už nedávají mnoho času. Můj tatínek o ní pečuje doma, stará se o ní jak nejlíp může, ale nedokáže si připustit, že už prakticky jen "dožívá". Strávil celé hodiny na internetu a rozhodl se, že babičku vyléčí - přírodními léky. Nasadil ji přísnou dietu - žádný cukr, žádné smažené jídlo.. jen samé "zdravé" věci. Bohužel nechápe, že tím babičce ještě víc ubližuje a i sám sobě. Jeden mu poradí toto, tak se toho okamžitě chytne a přesto nejede vlak. Vydá spoustu finanční prostředků a kolikrát za úplně nesmyslné věci. Prosím o radu, jak mu vysvětlit, aby babičce dopřál na co má chuť a místo toho aby se on sám stresoval, tak aby si spíše užíval každou chvilku s ní a uvědomil si, že už ji nemůže zachránit? Předem děkuji za zpětnou odpověď. Zuzana
Zuzana
Napsala jste nám o tatínkovi, který pečuje o vážně nemocnou babičku. Tatínek si nechce připustit babiččin stav a pečuje o ni způsobem, který považujete za zatěžující pro něj i pro babičku.

Dobrý den, paní Zuzano,

opravdu se často stává, že blízcí lidé se nemohou smířit s blížící se smrtí nemocného a stále se snaží vše zachránit. Je to přirozené, nechceme, aby nás naši milovaní opouštěli, a je to doba, kdy jsme nejlépe ochotni uvěřit na zázraky a ještě chvíli si držet dojem, že vše může zůstat tak, jak to vždycky bylo. Čelit umírání rodiče je těžké.

Máte pravdu, taková neadekvání péče může pacienta omezovat a obtěžovat, dokonce ho i svým způsobem ohrozit, protože mu komplikuje odcházení a loučení s těmi, kteří zůstávají. Navíc je pro další lidi (jako jste v tomto případě Vy) těžké sledovat, co se děje, vidět své blízké v situaci, kdy něco zvládají „špatně“ a v dobré víře věci komplikují.

Záleží ovšem hodně na stavu pacienta a na tom, zda on sám si chce připustit, že se blíží konec jeho života. V případě Vaší babičky mi připadá důležité zjistit, zda jí tatínkův přístup opravdu vadí, vyptat se jí, jak ona si představuje potřebnou současnou péči a co by jí vyhovovalo. Je totiž možné, že i babička doufá v uzdravení a tatínkova péče jí dává naději. Pokud by babičku tatínkova snaha o léčení obtěžovala, je asi na místě pomoci babičce zprostředkovat její potřeby pečujícímu otci a pomoci jim, aby mohli společně vymyslet způsob, jak zařídit vše, co babička potřebuje.

Zuzano, když se Váš tatínek stará o babičku, je jistě třeba brát v úvahu v první řadě babiččiny potřeby, přesně tak jak to vnímáte. Přesto je ale také dobré dát možnost tatínkovi, aby mohl mít pocit, že udělal vše, co mohl, nic nezanedbal a postaral se dobře. Z tohoto hlediska tatínek potřebuje také péči – pochopení jeho touhy babičku uzdravit a ujištění, že je dobré pro babičku něco dělat. Pak už jsou na řadě další rozhovory zprostředkující babiččina přání a potřeby, ať už za babiččiny přítomnosti nebo bez ní (doporučuji kombinaci obojího). Pomoci tatínkovi dostat se k bolesti z babiččina odcházení a představa, že současná péče by mohla spočívat hlavně ve zpříjemnění jejich společných chvil a v úlevě pro babičku, je možná téma, které je třeba citlivě k tatínkovi přinášet. Je možné, že uvědomění bezmoci je pro tatínka opravdu náročné. Proto je dobré nabízet mu jiné možnosti, jak pečovat. Pro pečující v této fázi je třeba, aby měli možnost NĚCO pro pacienta udělat. Nenechte se odradit jeho odmítáním. Přijmout realitu je někdy opravdu nesnadné a všichni někdy potřebujeme hodně podpory pro to, abychom mohli zahlédnout tíhu konečnosti našeho života.

Přeji Vám hodně sil a trpělivosti.

Zuzana Vondřichová