Tatínek prodělal infarkt, poté byl oživován a po probuzení z umělého spánku je ve vegetativním stavu. Jak mu můžeme pomoci?
Dobrý den.
Před čtrnácti dny můj padesátiletý tatínek dostal infarkt, resuscitace trvala 22minut, byl uveden do umělého spánku ze kterého ho pomalu probouzeli. Dnešním dnem je bez léků a předělen z ARO na jednotku intenzivní péče. Lékaři nám řekli, že podle toho jak tatínek reaguje je pravděpodobné, že se nachází ve vegetativním stavu (mrka očima, reaguje na lehtani na nohou) na oslovení nereaguje, nezaměří zrak. Řekli nám, že zlepšení může trvat maximálně tři měsíce a po té je šance nulová. Chtěla bych se zeptat, jak mu můžeme pomoc. Na stránkách oddělení na které byl přemístěn je uvedené, že není určené pro tyhle pacienty, takže se bojím, že mu není poskytnutá dostatečná bazální stimulace, která by pro něj teď mohla být klíčová, na návštěvu nás chtějí pouštět pouze o víkendu a my nemáme možnost se mu dostatečně věnovat a podpořit ho. O bazální stimulaci jsem si musela přečíst sama, nikdo nás neoslovil s dotazy o jeho soukromí, takže myslím, že tuhle péči tam bude mít jen minimální. Strašně moc mu chci pomoc a nevím jak. Ještě bych se chtěla zeptat, jestli je možné, kdyby se tatínkuv stav nezlepšil mít ho v domácí péči. Děkuji za odpověď.
Píšete o vašem tatínkovi, který byl resuscitován 22 minut po infarktu a posléze byl napojen na přístrojovou podporu životních funkcí. Po odpojení přístrojové podpory se lékaři domnívají, že je ve vegetativním stavu. Ráda byste mu byla co největší oporou, máte ale obavy, zda péče na oddělení je dostatečná pro tento typ postižení.
Vážená paní Kolářová,
Nejsem odborník na vegetativní stav, přesto se pokusím o odpovědi. Vegetativní stav je situace, kdy mozek nefunguje (u vašeho tatínka patrně proto, že v důsledku srdeční zástavy nebyl zachován přísun kyslíku v dostatečné míře), zachovány jsou ale funkce nižších center. Proto mají pacienti zachován cyklus bdění a spánku, regulaci teploty, otevírají oči. To může být pro laiky dosti matoucí. Reakce na podněty z okolí však postrádá smysl. Podle literatury se po jednom měsíci trvání takového stavu hovoří o permanentním — tedy trvalém — vegetativním stavu. Pravděpodobněji dojde k částečné úpravě u stavu, který vznikl po úrazu než pokud stav vznikl z jiných příčin (např. právě resuscitace po infarktu). Bohužel prognóza pacientů ve vegetativním stavu není příliš dobrá. Po pěti letech jen 3% takových pacientů obnoví komunikační dovednosti, ale jen minimum z nich může žít nezávislý život bez trvalé, celodenní pomoci druhé osoby.
Léčebné možnosti jsou velmi omezené, vámi zmiňovaná bazální stimulace může možná určitý benefit pacientům přinést, ale výsledky jsou nepřesvědčivé. Pokud by byly důkazy o významu takového postupu jasné, věřte, že by lékaři učinili vše proto, aby tatínek potřebnou léčbu dostal.
Pokud je to možné, vyptejte se ošetřujícího týmu na možnosti, která máte. Požádejte o zapojení dalších osob — sociálního pracovníka, dobrovolníků (pokud v nemocnici fungují) nebo i kaplana. Kaplana nikoli z důvodů víry, ale prostě jako další osobu, která může přinést tatínkovi nějaké podněty.
I kdyby se tatínkův stav nezlepšil, je možné se o takového pacienta starat v domácím prostředí. Jak jsem již psala výše, jde o péči celodenní, která není jednoduchá. Existují kurzy, které vás na takovou péči mohou připravit, například Základní praktický kurz pro neformální pečující. Můžete zapojit i domácí zdravotní služby, odlehčovací terénní služby, zapůjčit si polohovací lůžko apod. Naše poradna vám ochotně poskytne potřebné informace.
Přeji vám i vašemu tatínkovi aby se situace vyvíjela co nejpříznivěji.
S pozdravem
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
