Tatínek má rakovinu plic, lámou se mu obratle, je nažloutlý, bolavý. Co čekat a jak pomoci?

Odpověď na dotaz ze dne 11. 7. 2018 zobrazit původní dotaz

Dobrý den, taťka 75 let, již skoro 2 roky bojuje s rakovinou plic. Pro jeho celkový zdravotní stav, slabé srdce, demence, nedošlo k žádné léčbě. Taťku máme doma a s pomocí obvodní lékařky se snažíme hasit symptomy nemoci - bolest a nyní třeba vykašlávání hlenu s příměsí krve. Tatínek je velmi málo pohyblivý, došlo k prolomení několika obratlů v bederní oblasti. Po poslední návštěvě OL, mi bylo sděleno, že pravděpodobně nádor metastazoval do jater. Taťka je trochu "žluťoučký", má nafialovělé skvrny na rukou, při vyšetření břicha vykřikl bolestí. Únava se stále prohlubuje, od počátku nemoci zhubnul z 85kg na 56kg. Jí i pije málo. Co můžeme očekávat a jak pomoci nemocnému v této fázi nemoci? Velmi děkuji za jakoukoliv odpověď.

Jana

Váš tatínek má velmi pokročilý nádor plic, který se rozšířil do dalších orgánů. Slábne, je hodně unavený, hubne. Ptáte se, co můžete očekávat a jak můžete nemocnému pomoci.

Vážená Jano,

samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby tatínek byl v péči paliativního týmu — ať již ambulance paliativní medicíny nebo hospice (lůžkového či domácího). Záleží na místě bydliště, zda u vás je podobná zdravotní služba dostupná. Zdravotníci a další kolegové z těchto zařízení se snaží především o předcházení či mírnění obtíží, které pokročilá nemoc způsobuje. Pečlivě sledují stav nemocného a vyhodnocují jeho potřeby tak, aby zbytečně netrpěl ať fyzickým, psychickým, sociálním nebo duchovním utrpením. Blízcí toho mohou určitě hodně — především tím, když nemocnému naslouchají, neodmítají pokusy o vážný hovor (“takhle nemluv, uvidíš, že se uzdravíš” apod.) a dovolí tak, aby sám nemocný vyjádřil své obavy i svá přání ohledně toho, kde a jak by chtěl prožít závěr života. Zda by raději intenzivní prodlužování života i za cenu hospitalizace, přístrojové podpory, dalších vyšetřování nebo zda by naopak dal přednost tlumení příznaků a co největšímu pohodlí — tedy důraz na kvalitu zbývajícího života. Většina těžce nemocných o těchto věcech přemýšlí, může mít různé obavy nebo přání a naděje a jedině upřímný, otevřený rozhovor jim umožní vše toto sdílet a vlastně se připravit na to, co může přijít.

Ptáte se také, co můžete očekávat. Nemocní v této fázi přestávají jíst — ztrácejí chuť k jídlu ale také pocit hladu. Je to normální a nutit nemocné do jídla obvykle vede k nevolnostem, zvracení a zhoršení kvality života. Prohlubuje se slabost, únava i spavost. Postupně nemocní uléhají, ztrácejí zájem o okolí, více a více času prospí a pak obvykle po krátkém období, kdy nejsou téměř vůbec probuditelní (hodiny, dny) klidně umírají. Někdy se může objevit velký neklid, zmatenost, jindy dušnost. Někdy se objeví bolesti. Proto je tak důležité, mít na koho se obrátit a mít plán co dělat, když podobná situace nastane. Další možné projevy jsou popsány v části tohoto webu s názvem Poslední dny a týdny. Píšete, že tatínek je žlutý a má asi postižená játra — možnost jaterního selhání s projevy právě neklidu, zmatenosti je tak o něco vyšší a určitě by bylo dobré mít po ruce léky, které by tatínkovy ulevily, kdyby k takové situaci došlo. Pokud nemáte možnost paliativního konzilia či hospice, poraďte se s praktickým lékařem či ošetřujícím lékařem, co by bylo pro tento případ nejlepší. Mobilní či lůžkový hospic může být tou nejlepší volbou.

Přeji vám i tatínkovi, aby čas, který před sebou máte, byl pokud možno klidný, naplněný nejen starostmi a utrpením, ale také chvilkami radosti a naděje.

MUDr. Irena Závadová

Dotaz zodpovídá

MUDr. Irena Závadová

MUDr. Irena Závadová

lékařka

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz