Tatínek má nádor žlučových cest, žloutenku, má podstoupit ozařování. Jsem vyčerpaná, špatně to nesu, co dělat?

Pavlo,

dostala jste se do náročného a důležitého období, kterým musí několikrát projít každý člověk. Každý z nás se dříve či později dostane do situace, kdy je bezprostředně, tvrdě a neúprosně konfrontován s faktem, že jsme smrtelní. Vy se nepotřebujete smířit s tatínkovou nemocí, Vy se potřebujete smířit s realitou smrti. Vašeho tatínka možná čekají ještě roky aktivního života a možná ne. Je dobře, že mu můžete být oporou. Píšete, že je pro Vás těžký ten tatínkův negativismus. Tohle je třeba snášet, protože s tím moc nenaděláte, tato fáze patří k jeho situaci a je součástí cesty ke smíření. Jste vyšťavená, hledejte i pro sebe oporu, ať už mezi blízkými, příbuznými, přáteli nebo v profesionální sféře psychologických poraden a krizových center. Přeji Vám dostatek síly a vytrvalosti. A také, aby se Vám nynější nelehké období stalo nakonec branou k ještě hlubšímu, zralejšímu a pravdivějšímu pojetí života, protože právě tohle s námi blízká konfrontace se smrtí dělá.

Váš Jiří Černý