Synovi bylo 1,5 roku, když doma umíral jeho otec na rakovinu. Nyní je mu 3,5 roku. Jak postupovat ohledně vzpomínek a tématu smrti otce?

Dobrý den, můj dotaz se týká tématu děti a smrt. Jedinému synu bylo teprve rok a pul když umíral (doma) otec na rakovinu. Teď mu jsou 3 a pul a já začínám mít obavy, co a jak mám dělat, jak se mám chovat ohledně otcovy smrti. Zatím se sám na nic neptá, ale zřejmě ví, že se něco kdysi stálo. Žijeme ve třech, společně s babičkou (mou matkou). Nového partnera (který by se aspoň trochu převzal rolí otce) nemám. Záměrně se tématu o otci nevyhýbáme (občas s mamkou vzpomínáme, občas řeknu něco jako "tak tohle dada (Dad) měl rád (byl angličan), byla za námi i manželova mamka, anglická babička). Ale nevím, do jaké míry vzpomínky zdůrazňovat (příhody, fotky, video apod) a projevovat iniciativu, nebo naopak vyčkávat až se kluk začne ptát. Nechci malému nějak ublížit (aby si za nějakou dobu nezačal myslet, že jsem mu zamlčovala, nebo naopak nevyprovokovat smutek a pocit ztráty dříve než je třeba. Prosím o radu, odkaz, nebo kontakt na nějakého odborníka. Co je v případě tak malého sirotka nejlepší strategie? Děkuji Vám a přeji hezký den

Shrnutí dotazu

Dobrý den, můj dotaz se týká tématu děti a smrt. Jedinému synu bylo teprve rok a pul když umíral (doma) otec na rakovinu. Teď mu jsou 3 a pul a já začínám mít obavy, co a jak mám dělat, jak se mám chovat ohledně otcovy smrti. Zatím se sám na nic neptá, ale zřejmě ví, že se něco kdysi stálo. Žijeme ve třech, společně s babičkou (mou matkou). Nového partnera (který by se aspoň trochu převzal rolí otce) nemám. Záměrně se tématu o otci nevyhýbáme (občas s mamkou vzpomínáme, občas řeknu něco jako "tak tohle dada (Dad) měl rád (byl angličan), byla za námi i manželova mamka, anglická babička). Ale nevím, do jaké míry vzpomínky zdůrazňovat (příhody, fotky, video apod) a projevovat iniciativu, nebo naopak vyčkávat až se kluk začne ptát. Nechci malému nějak ublížit (aby si za nějakou dobu nezačal myslet, že jsem mu zamlčovala, nebo naopak nevyprovokovat smutek a pocit ztráty dříve než je třeba. Prosím o radu, odkaz, nebo kontakt na nějakého odborníka. Co je v případě tak malého sirotka nejlepší strategie? Děkuji Vám a přeji hezký den

Odpověď na dotaz

Dobrý den, paní Karino,

dovolte mi nejprve vyjádřit radost z toho, jak přirozeně, dobře a správně si vedete. Přesně tak je to dobře - tématu o otci se nevyhýbat, nechat tomu přirozený spád, a když na to přijde, o tátovi mluvit. Jakmile budete samy s babičkou chtít, prohlížejte si všichni fotky a vzpomínejte u videa. Speciální iniciativu směrem k synkovi vyvíjet není třeba, život sám přináší dostatek příležitostí. Samozřejmě bude dobře, když na jeho vlastní otázky vždy odpovíte přiměřeně jeho věku. A nemusí to být žádné dlouhé vysvětlování, děti potřebují jednoduché a srozumitelné věty, které si mohou přivlastnit. Je správně, že téma tátovy smrti není tabu, o kterém se zásadně mlčí a zrovna tak je správně pocity smutku a ztráty nijak zvlášť neprovokovat a nerozdmychávat. Když ale samy přijdou, dejte jim prostor a čas. Slzy i smutek k životu přece patří. Je znát, že se necháváte vést citem a intuicí a že současně o situaci svého synka přemýšlíte s empatií a snahou o přiměřenost - to je ta nejlepší strategie.

S přáním hezkého času se synkem

Jiří Černý

Provoz poradny je financován z grantů a darů

Od roku 2005 jsme odpověděli na více než 5 250 dotazů. Pomáhejte s námi.

Rozvoj a redesign portálu Umírání.cz proběhl za podpory Nadačního fondu UNIQA v Nadaci Pontis

  • Nadační fond Uniqa
  • Nadácia Pontis
Newsletter

Odebírejte novinky z organizace Cesta domů

Odebíráním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Cesta domů je nezisková organizace, která od roku 2001 poskytuje v nepřetržitém provozu odbornou multidisciplinární péči lidem na konci života. © Cesta domů, 2026. Obsah webu je chráněn autorským právem. Bez předchozího souhlasu není možné texty, fotografie ani další obsah dále šířit či komerčně využívat.

Cesta domů, z.ú.,
Heleny Kočvarové 1,
140 00 Praha 4
  • IČO: 265 28 843
  • DIČ: CZ 26528843