Spala jsem v pokoji, kde zemřel před 3 týdny tatínek. Je možné, že bych jakoby prožila jeho odcházení?

Odpověď na dotaz ze dne 19. března 2018 zobrazit původní dotaz
Dobrý večer, nejsem si úplně jistá, zda sem tento dotaz patří, ale byl to pro mě tak silný zážitek, že ho musím svěřit... Nedávno jsem zde psala dotaz, že mi zemřel doma tatínek a já mám výčitky, zda-li jsem nemohla udělat víc, jestli jsem ho měla jít vzbudit dřív apod... Stále jsem si přála, aby mi taťka přišel alespoň do snu a vysvětlil mi, co se vlastně stalo a jak zemřel, jestli trpěl nebo to bylo ve spánku a bezbolestně... No dnes odpoledne jsem si šla po obědě lehnout, když šla spinkat dcerka, a šla jsem si lehnout do pokojicku syna, kde před 3 týdny zemřel můj otec. V tom pokoji syn nespí, má to spíše jako hernu, spí v pokoji s dcerou. Takže to bylo poprvé od smrti taťky, kdy tam někdo šel “spát”... Byl to zvláštní pocit, ležet na tom místě, kde taťka zemřel, ale mě to nijak nerozhodilo, naopak jsem si řekla, “tak tati, pojď mi ukázat konečně, jak to bylo”.... Usnula jsem. Asi po hodině se vzbudím s pocitem velmi těžkých nohou, nemohla jsem se hýbat, pocit, jako bych byla pod práškama... Najednou mě začala celou obepínat peřina a jakoby zatlačovat do matrace - ty pocity byly tak živé a autentické! Stále jsem se nemohla hnout. Jen jsem byla schopná otočit hlavu ke dveřím a zkoušela jsem volat na manžela. Ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Nešlo to! Tak jsem smířeně otočila hlavu zase zpět a řekla si “tak to je asi konec”.... Usnula jsem znovu. V tom mi do snu vstoupil taťka a řekl “tak takhle to bylo, když jsi to chtěla vědět, Terezko, tak jsem to prožil, bylo to rychlé a bezbolestné...” Po probuzení jsem se cítila jako zmlácená, ale zároveň jsem za tento prožitek byla a jsem neskutečně ráda! Bylo to tak silné! Neuvěřitelné a moc mě uklidnil fakt, že taťka netrpěl (byla tam totiž půlhodina prodlevy, kdy jsem tatku viděla naposledy spiciho a dychajiciho, než jsem ho pak našla již mrtvého... a pořád jsem se bala, jestli celou tu půlhodinu netrpěl a nesnažil se mě třeba zavolat)... No zní to až neuvěřitelně, ale je to tak. Skutečně jsem nejspíš prožila poslední minuty života svého tatky s tím “rozdílem”, že já pak jen upadla do snu a taťka usnul navždy... Je toto vůbec možné? Je možné toto prožít - spojit se s “druhým břehem”? Nebo to je celé jen práce mého podvědomí? Já věřím, že to byl táta, že mě chtěl uklidnit...
Tereza

Dobrý den,Terezo,

popisujete zážitek, který není výjimečný a to, že pozůstalí dostanou od zemřelého nějakou zprávu. Názory na to, zda jde o zprávu opravdu od mrtvého nebo o podvědomou odpověď, se liší, ale vzhledem k tomu, že se často jedná o ověřitelná fakta, která by pozůstalý jinak nemohl vědět, přiklání se většina vysvětlení k tomu, že po nějakou dobu po smrti blízkého člověka, můžeme obdržet sdělení, které nám zemřelý ještě „potřeboval dát“. Často se tak děje ve stavech jakéhosi transu, polospánku či podobného vytržení z běžného vnímání.

Popravdě, nepřipadá mi podstatné, jak takovou zkušenost vysvětlit, pokud je autentická a odpovídá vztahům a potřebám daných lidí. Obvykle jde o vysvětlení nebo sdělení informací, které mohou pozůstalí potřebovat nebo o něco, co by ještě zemřelý potřeboval dokončit. Proto považuji za důležité vzít takové informace vážně, tak jako Vy, a přijmout fakt, že jste se mohla dozvědět, co jste potřebovala a že k tomu existují způsoby, jakkoliv jsou pro mnoho lidí nepochopitelné. Vypadá to, že jste s tatínkem měla dobrý vztah a že pro Vás bylo důležité vědět, že odešel v klidu a pro něj bylo podstatné, abyste byla v klidu i Vy.

Zuzana Vondřichová