Můj partner spáchal sebevraždu, čekám jeho miminko. Jak se bude řešit určení otcovství, na co mám já a naše miminko nárok?
S partnerem jsme se rozhodli založit si rodinu. Když se nám podařilo otěhotnět, v zápětí na to beze slova, bez náznaku spáchal sebevraždu.
Nestihli jsme se vzít a ani zajít na matriku. I přes mou bolest ze ztráty se naše miminko uvnitř mého bříška drží.
Žili jsme spolu v jeho domě zatíženém hypotékou, partner roky pracoval ale na účet mu byla vyplácena jen nějaká část a zbytek na černo do obálky.
Naše miminko je partnerovo jediné dítě (i když stále nenarozené).
Jeho rodina se od jeho smrti neozývá a pokud dojde k náhodnému setkání, přijdou jen výčitky a obviňování, byť je jim známo, že jsem těhotná. Na miminko se neptají..
Vše ohledně jeho smrti zařizovala jeho rodina, byť jsem mu byla nejblíž, tak papírově jsem nejdál. Jeho urnu si vzali domů.. no.. na jednu stranu to chápu a na druhou mu nemám ani kam donést květy.. Měli jsme spolu hezké vztahy ale po ztrátě milovaného je vše pryč.
Ihned po partnerově smrti si mě moji rodiče vzali k sobě, a snaží se mi být oporou. Jeho dům má jeho rodina, což dává smysl hlavně když vezmu v potaz, že právě tam zemřel.
Zprvu mě to nenapadalo, ale lidi v okolí začali řešit, že naše dítě má právo na dědictví,.. a mě to děsí, protože jeho majetek přece patří z části bance a upřímně kdo by chtěl zůstávat někde, kde zemřel jeho milovaný..
Naše miminko přece nepotřebuje jeho dům i když je mi jasné, že o tom já nerozhoduji. A jeho rodina je zřejmě dost majetnická, takže kdo ví, zda se vůbec notáři zmínili že čekáme dítě.
Ale čím víc se blíží termín porodu, tím víc strach mám. Pláču, viním se, stále dokola.. neumím přijmout že moje láska odešla a už se nevrátí.. a o to těžší to je, když čekám jeho miminko s vědomím, že on jej nikdy nebude moct vzít ani do náruče.
Jak se bude řešit určení otcovství, na co mám já a naše miminko nárok a jak postupovat?
Co s jeho rodinou, myslím že mám opodstatněné obavy.
Dokud nebude naše malé na světě, nezmůžu nic, ale asi potřebuju nějaká fakta a ne jen domněnky.
Shrnutí dotazu
Váš partner si vzal život krátce poté, co jste zjistila, že jste těhotná. Nebyli jste manželé a nestihli jste potvrdit otcovství na matrice. V době jeho smrti jste žili v jeho domě zatíženém hypotékou. Rodina partnera s Vámi po jeho úmrtí přerušila kontakt a veškeré záležitosti vyřizovala bez Vašeho vědomí. Máte obavy o práva nenarozeného dítěte, zejména v souvislosti s určením otcovství a dědickým řízením, a nejste si jistá, jak má v celé situaci postupovat. Zároveň popisujete náročné dny provázené truchlením, trápí Vás pocity viny a jen ztěžka se vyrovnáváte s myšlenkou, že ho už nikdy neuvidíte.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
píšete o náhlé ztrátě partnera, který náhle zemřel z důvodu sebevraždy a to v době, kdy jste byla těhotná.
S blížícím se termínem porodu na Vás doléhá bolest z toho, že partner nebude moct své dítě pochovat, je těžké smířit se s tím, že partner zemřel.
Zmiňujete komplikovaný vztah s rodinou partnera, máte z toho obavy.
Chci Vám vyjádřit svou účast s tím, že Vám zemřel partner. Zmiňujete, že jste společně plánovali rodinu a že partner se rozhodl ukončit život pro Vás zcela nečekaně, v době, kdy se Vám podařilo otěhotnět. Radostná životní událost se tak bohužel spojila s velmi bolestnou událostí. Přijde mi velmi pochopitelné, že v citlivé době těhotenství je velmi těžké čelit zároveň ztrátě partnera a otce dítěte.
Zmiňujete, že se viníte. Nevím přesně za co, mohu se domnívat, že to může souviset s tím že partner se pro ukončení života rozhodl. Úmrtí blízkého člověka sebevraždou, zvlášť v situaci, kdy nevíme o tom, že by ten blízký prožíval něco mimořádně těžkého, pochopitelně vyvolává spoustu otázek a je těžké, že není možné získat jasné odpovědi. Zároveň zkušenosti ukazují, že někdy si bohužel vezmou život i lidé, kteří mají blízké, kteří je milují a podporují nebo plánují společnou budoucnost. Tak chci nabídnout, že způsob smrti partnera není něco, co bylo ve Vašich silách ovlivnit, tedy nemůžete za to nést vinu.
Zmiňujete, že od partnerovy rodiny zažíváte výčitky a obviňování a že neprojevují zájem o miminko. Přijde mi velmi pochopitelné, že byste potřebovala hodně podpory ze všech stran a že je těžké čelit nezájmu nebo výčitkám. Nevím, jaké byly Vaše vzájemné vztahy před úmrtím partnera. Myslím na to, že i jeho rodina utrpěla velkou ztrátu. Možná také zažívají pocity viny, pocit velkého nepochopení, co se stalo. V době velkého zármutku je normální, že často reagujeme jinak, než obvykle. Tím nechci chování partnerovy rodiny omlouvat, spíše nabídnout, že oni teď - stejně jako Vy - čelí velké ztrátě. Zároveň pokud je kontakt s nimi pro Vás asi spíše nepříjemný, přijde mi v pořádku ho z Vaší strany minimalizovat. Vnímám Vaši lítost z toho, že mají u sebe urnu a Vy nemůžete navštívit hrob zemřelého. Přijde mi velmi pochopitelné, že Vás to mrzí. Chci Vás podpořit v tom, že je možné najít si svůj vlastní způsob, jak na partnera vzpomínat. Někdo si zapálí doma svíčku, někdo si vybere třeba oblíbené místo v přírodě, kam je možné květiny symbolicky položit a na zemřelého vzpomenout. Chci nabídnout, že to nejdůležitější jsou Vaše vzpomínky na něj, vše dobré, co jste společně prožili, Vaše společné dítě.
Chci Vás podpořit k velké laskavosti k sobě v tomto těžkém období. Přijde mi moc fajn, že máte oporu ve svých rodičích. Přála bych Vám teď dělat pro sebe to, co je Vám alespoň trochu příjemné, starat se o své fyzické potřeby (spánek, jídlo, trocha pohybu), pobývat s lidmi, kteří Vás mohou podpořit. Cokoli dobrého pro sebe můžete udělat je cenné. Pokud byste to vnímala jako užitečné, je za mě zcela na místě zvážit také využití odborné podpory psychoterapeutů nebo poradců pro pozůstalé. Jako první pomoc ve chvílích, kdy je zvláště těžko, může být volání na některou z linek důvěry.
S přáním všeho dobrého,
Barbora Váchová
Dobrý den,
je mi moc líto, že řešíte takto těžkou situaci. Reaguji zejména na Vaši otázku určení otcovství k dosud nenarozenému miminku a k jeho postavení z hlediska dědictví.
V případě, že rodiče nejsou manželé a nedošlo k souhlasnému prohlášení o určení otcovství, nelze otcovství určit automaticky. V úvahu přichází určení otcovství soudem. Návrh se podává po narození dítěte a soud bude posuzovat, zda je vysoce pravděpodobné, že zemřelý byl otcem. K tomu lze využít zejména důkazy o vašem společném soužití, komunikaci či svědecké výpovědi, případně také genetické testy ve vztahu k příbuzným zemřelého.
Počaté dítě má podle zákona postavení, jako by se již narodilo, pokud je to v jeho prospěch. Pokud se narodí živé, vznikne mu právo dědit. Z tohoto důvodu je vhodné informovat notáře, který projednává pozůstalost, o vašem těhotenství, aby s touto skutečností v řízení počítal. Dítě bude po určení otcovství dědit v první dědické třídě. Dědictví zahrnuje nejen majetek, ale i dluhy. Pokud by bylo pro dítě nevýhodné (např. hypotéka by převyšovala majetek v pozůstalosti), lze dědictví odmítnout. Podrobnosti k možnostem řešení Vám poskytne notář.
Návrh k soudu na určení otcovství a účast v dědickém řízení můžete řešit samostatně. Doporučovala bych nicméně konzultovat Vaši situaci ještě s advokátem a případně se nechat advokátem v řízeních zastoupit. Advokát bude schopen Vás provést celým procesem a zajistí také ochranu práv Vašich a Vašeho dítěte.
S pozdravem
Barbora Steinlauf
